Jednak jsme společně s desítkami dalších demokratických států vyhostili ruské diplomaty, jednak jsme vydali do USA hackera Jevgenije Nikulina. Vyhoštění ruských diplomatů byla reakce na útok proti britským občanům nervově paralytickou látkou, jejíž původ a způsob provedení ukazuje na klasickou ruskou školu KGB. Ve Velké Británii se jedná o druhý útok za poslední dekádu. Na ten první reagovalo Rusko tím, že pachatel byl zvolen do Parlamentu a prezident ho ocenil státním vyznamenáním. Britové se samozřejmě jeho vydání dožadovali marně. Na druhý útok odpověděli Britové vyhoštěním diplomatů, k čemuž jsme se přidali mimo jiné proto, že mezi tím Rusové označili Českou republiku jako jednu ze zemí, odkud mohla nervově paralytická látka pocházet.

V případě vydání ruského hackera do USA jsme reagovali na žádost odůvodněnou podezřením ze spáchání závažného trestného činu, a to do země, ve které má každý obviněný právo na řádný proces. Američané o vydání požádali dříve, než tak učinili Rusové. Navíc ruské důvody k vydání byli evidentně bagatelní.

Pan prezident se v obou případech ke krokům české vlády postavil spíše zdrženlivě. Vyjádřil se například tak, že „jedna z variant je, že pan Nikulin – ať tak či onak – může sloužit jako nástroj vnitroamerického politického boje.“ Tím chtěl říci, že se na aeronetu přetřásá teorie o vnitrorepublikánském spiknutí proti prezidentovi Trumpovi, podle které se chtějí temní liberálové zbavit Trumpa podáním falešného důkazu o ovlivnění voleb z Ruska. K tomu by se nějaký chycený ruský hacker hodil ideálně. Možné je samozřejmě všechno. Variant je určitě mnoho. Třeba je pan Nikulin ňouma, který se z dětské nerozvážnosti naboural do soukromých dat a omylem způsobil škody za několik milionů dolarů. A možná to udělal zcela záměrně. A možná ho k tomu někdo navedl. To se teprve ukáže. Nicméně kdyby někdo něco takového způsobil v České republice, určitě bychom požádali vládu Spojených států o jeho vydání.