Očekával jsem sice spíše pokračování předchozí vlády s KDU-ČSL, ale pro lidovce je – aspoň pro tuto chvíli – další vládní angažmá s ANO nepřijatelné. Čistě z hlediska ústavních pravidel je samozřejmě dobře, že se konečně začíná rodit cosi jako vláda opírající se o parlamentní většinu. Ve sněmovně bude mít vláda krytí ještě od SPD, takže bude disponovat až 130 poslanci. To bude pohodlně stačit na případné drobné revolty uvnitř jednotlivých stran. Z tohoto pohledu je vlastně podivné, proč ten porod trvá tak dlouho.

Důvody jsou zřejmě programové. ANO pořád ještě dohrává svoji hru, se kterou přišlo v roce 2013, když potřebovalo zvednout pravicové hlasy po kolapsu ODS. Prohlásilo se za „spíše“ pravicovou stranu a získalo díky tomu zhruba půl milionu hlasů, čili asi polovinu svých voličů. V průběhu následujících let ANO už posilovalo pouze na úkor levice a získalo dalšího půl milionu voličů. Ačkoliv je dnes ze dvou třetin levicovou stranou, nechce jaksi zbytečně ztratit ani svoji pravicovou třetinu. Přece jenom se jedná o 20 – 25 mandátů ve sněmovně. Andrej Babiš proto levicové kapky dávkuje maximálně opatrně, což se ale nelíbí socialistům a komunistům, kteří bojují o život. ČSSD i KSČM musí dát svým voličům něco opravdu parádního. SPD je na tom úplně jinak a nemusí v průběhu vyjednávání získat vůbec nic. Tomio má volebně splněno a navíc si tyká s Milošem Zemanem. Lze proto realisticky očekávat, že SPD nakonec své radikální vize neprosadí, protože Okamurovy zisky by politicky zaplatil Babiš. Ledaže by do procesu schvalování vstoupil nějaký neočekávaný prvek, jakým byla například neúspěšná pirátská akce o prolomení mlčenlivosti advokátů.