Dobrý den, děkuji za slovo. No já začnu - nebojte se, nebude to dlouhé. Začnu připomenutím takového nenápadného výročí, které je dnes. A dnes je to padesát let od toho, co bylo přijato Poučení z krizového vývoje. A teď se prosím vás nebojte - nebo ne dnes, ale v prosinci 1970. Teď se nebojte, nebudu z něj ani číst, ani nebudu útočit na komunistickou stranu, protože ti s tím dokumentem nemají nic společného. Nicméně protože prožíváme, alespoň pokud čtu noviny a vidím televize, také jakousi krizi, tak vás chci seznámit jenom s nějakými poučeními, která si z toho, co se teď děje, beru já, a třeba se mnou budete v něčem souhlasit.

Tak to první poučení je velmi jednoduché. Už nikdy bychom neměli ani my, ani naši nástupci hlasovat po vyčerpávajícím celém dni někdy v noci o nějakých složitých zákonech. Dopadlo to, jak to dopadlo. A já si myslím, že to je poučení číslo jedna, které je velmi jednoduché.

To druhé už je složitější, a to je situace našich médií. To, co předvedla česká média po tom našem nočním hlasování, mě - a to už jsem dlouhodobě cynický - přivedla k názoru, že nejlepší je nečíst téměř skoro vůbec nic a na nic se nedívat, protože schvalování toho tzv. daňového balíčku se stalo pouze záminkou té skutečnosti, že najednou hlasovalo ODS, ANO a SPD dohromady. O nic jiného nešlo. A o nic jiného nejde i některým politickým stranám, které tady hovoří, jako dnes například pan kolega Ferjenčík, při vší úctě, mluví jako o daních, ale tohle je podstatou toho celého projevu a toho, co se odehrává.