Dobrý den, děkuji za slovo. No já začnu - nebojte se, nebude to dlouhé. Začnu připomenutím takového nenápadného výročí, které je dnes. A dnes je to padesát let od toho, co bylo přijato Poučení z krizového vývoje. A teď se prosím vás nebojte - nebo ne dnes, ale v prosinci 1970. Teď se nebojte, nebudu z něj ani číst, ani nebudu útočit na komunistickou stranu, protože ti s tím dokumentem nemají nic společného. Nicméně protože prožíváme, alespoň pokud čtu noviny a vidím televize, také jakousi krizi, tak vás chci seznámit jenom s nějakými poučeními, která si z toho, co se teď děje, beru já, a třeba se mnou budete v něčem souhlasit.
Tak to první poučení je velmi jednoduché. Už nikdy bychom neměli ani my, ani naši nástupci hlasovat po vyčerpávajícím celém dni někdy v noci o nějakých složitých zákonech. Dopadlo to, jak to dopadlo. A já si myslím, že to je poučení číslo jedna, které je velmi jednoduché.
To druhé už je složitější, a to je situace našich médií. To, co předvedla česká média po tom našem nočním hlasování, mě - a to už jsem dlouhodobě cynický - přivedla k názoru, že nejlepší je nečíst téměř skoro vůbec nic a na nic se nedívat, protože schvalování toho tzv. daňového balíčku se stalo pouze záminkou té skutečnosti, že najednou hlasovalo ODS, ANO a SPD dohromady. O nic jiného nešlo. A o nic jiného nejde i některým politickým stranám, které tady hovoří, jako dnes například pan kolega Ferjenčík, při vší úctě, mluví jako o daních, ale tohle je podstatou toho celého projevu a toho, co se odehrává.
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
Když tady mám za sebou pana Babiše. Je to člověk svérázný. (Hovoří k němu, pobavení v sále, smích.) Je to člověk zkušený. Je bohatý. (Premiér: Jéžíš marjá.) Určitě není hloupý. (Premiér: No, to nevím.) A proto je ostražitost namístě. Velmi namístě. To ale neznamená, že v takové záležitosti, jako jsou daně, není možné hlasovat s ním. My jsme tady nehlasovali o změně charakteru státu, o tom, že vznikla nějaká monarchie, nastupuje Andrej První a předsedou vlády bude třeba tady Jaroslav Prostějovský. (Ukazuje na posl. Faltýnka. Pobavení v sále.)
My jsme hlasovali o normálním daňovém balíčku, o věci, o které říkáme dlouho, že je správná, a naším cílem - tady se bavíme o daních, ale daně jsou jenom jednou z ukázek politiky - naším cílem je zabrzdit nastupující socialismus. A ten spočívá v tom, že zkrátka a dobře lidé si u nás díky covidové krizi, ale i dění předtím, začínají příliš mnoho zvykat na to, že vše vyřeší stát. Stát si zaplatí, stát si zařídí a to nejhorší - může zakázat, co ho právě napadne. A jediná cesta, kterou máme v opozici v možnostech, je ta, že tomu státu nedáme tolik peněz na to, aby v takovéto politice mohl pokračovat.
Média se bohužel dostala - mně to připomíná smutně nějaká dvacátá léta, kdy se očekává zrození nějakého nového světa, všichni ti Švehlové, Stříbrní, Gajdové a nevím kdo strašně zapáchají, a teď přijde něco strašně nového a to staré, což už jste pro novináře, pane Babiši ne věkem, ale i vy, zavedené hnutí funguje osm let, musí za každou cenu pryč i s nějakými ODS, SPD, taky jsou tu dlouho, a teď musí nastoupit něco nového. A já bych rád vzkázal všem, co tohle píšou, aby si dobře uvědomili, že si možná ještě jednou vzpomenou na to, jaké, ať byly jakékoli, byly časy posledních třicet let a že ta jejich touha po změně koho postihne jako první, budou oni. A jsou bohužel nepoučitelní a mě to mrzí.
Proto poučení z krizového vývoje, já jsem se poučil a spoustu těch věcí se prostě číst nedá a fascinuje mě, do jaké míry jsou neuvěřitelnosti komentátorů naprosto zaslepené tím AntiBabišem. Prosím vás Babiš tady je, on tady ještě bude, má velkou podporu, naším cílem je, abychom tu podporu měli také, ale nebezpečí demokracie není to, že já začnu s panem poslancem Hájkem, Faltýnkem a třeba s panem Žáčkem o nějaké dani. Nebezpečí demokracie vždycky bylo a bude to, čemu se říká tribalismus, neboli kmenové myšlení.
To vlastně znamená, buďto se porvou nějaké národy mezi sebou, anebo se to stranické myšlení tak strašně s prominutím vyhajcuje, až ta společnost se do sebe pustí. Přesně tohle dělají česká média, stupňují to a je potřeba, aby si uvědomila tuto svou odpovědnost, kterou zásadně neplní. Já prostě s panem Babišem se budu hádat, budu se s ním přít, ale to ještě neznamená, že nastává konec světa, že on je předseda vlády. No nenastává. Všechno jde dělat líp a já doufám, že předsedou vlády nebude v příštím období. Ale nebudu podporovat ty nálady, aby se lidé, kteří ho volí, rvali v hospodách, kde je k tomu hajcují komentátoři. Je to obrovské selhání médií a mě to strašně mrzí a mám obavu, že v tom hodlají pokračovat. (Potlesk se středu sálu).
A poučení číslo tři - my jsme v tu noc upřeli státu nějaký příjem peněz. Koneckonců je to odpovědnost a právo a pravomoc Sněmovny, tak jsme to učinili. Co mně vadilo už tehdy, tak to bylo to, že jsme úplně stejným způsobem upřeli ze dne na den peníze jiným subjektům, a teď mám na mysli zejména samosprávu, ať již krajskou nebo obecní. To byl krok, který nebyl úplně šťastný. My máme právo ty peníze samozřejmě určovat, ale udělat to ze dne na den, to znamená, kdy různí představitelé obcí zpracovávají dlouhodobě nějaké územní plány, stavební řízení a podobně a teď se dozví ze dne na den, že to prostě nemohou dělat, protože se tak rozhodlo ve Sněmovně, byla věc, která mně vadila už tehdy, a proto jsem rád, že Senát přijal takovou variantu, jakou přijal, protože si myslím, že takovéto řešení je správné, samozřejmě není ideální, ale ideální nemusí být vůbec nic.
Závěrem snad jednu věc, jak je čeština krásný jazyk. Já jsem dnes viděl pana místopředsedu Hamáčka ráno v televizi a teď to snad řeknu dobře, on řekl: "Pokud se to dnes schválí, bude to stát stát tolik a tolik". Tady krásně vidíte, jak ten stát i v té češtině, byť je to náhoda a vůbec to spolu jazykově nesouvisí, prostě hodlá pořád něco stát. A nám jde o to, a co je na tom proboha špatného, aby stál co nejméně, a fascinuje mě ta levicovost i tzv. pravicových komentátorů, jak pláčou nad tím, že bude mít stát míň peněz. Čím víc peněz bude mít stát, tím bude mít větší moc samozřejmě, a tím více si lidé zvyknou na to, že bez státu se nepohnou ani o krok. A my jsme tady budovali společnost třicet let k tomu, aby si každý zvykl, že se musí, pokud k tomu má schopnosti, zdraví, atd., pokud možno postarat sám a na to ostatní je stát. A tento svět končí a já bych byl rád, kdyby neskončil.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
