Ministerstvo není schopno plnit téměř nic z toho, co si samo stanovilo v programovém prohlášení vlády. Na mnohém se ani nezačalo pracovat.

V poslední době dal navíc pan Pelikán opakovaně najevo svou neúctu až pohrdání k poslancům a Sněmovně. V systému parlamentní republiky je to obzvlášť u ministra spravedlnosti vážné a nebezpečné profesní selhání.

Svou nenaplněnou a dětinsky sehranou hrozbou demise se u části veřejnosti zesměšnil a znevážil, u jiné části se stal možná falešným hrdinou bojujícím za zásady, ale bez jakýchkoli osobních ztrát, natož obětí. To ostatně potvrdil setrváním ve funkci i po provedené reorganizaci policie, za kterou jako člen vlády nakonec navzdory siláckým gestům převzal osobní spoluzodpovědnost.