Dobrý den, děkuji za slovo.

Mě také zvedla kolegyně Jermanová, ale z jiného důvodu, byl jsem ještě včera v Alpách, a proto mě zvedl ten sníh. Řeknu to velmi jednoduše. Tady nejde o to, a obavy opozice nespočívají v tom, jestli na nějaké sněhové kouli zůstane bláto, ale v Rakousku sníh je, zatímco tady není, čili obava je spíš o to, aby tady ještě po této vládě nějaký sníh byl, když to volně dotlumočím. A jednu věc bych rád řekl. Prosím vás, už tady nevykládejme politická hesla o tom, že u nás je nějaká kdovíjaká krize. Vždyť to vůbec není pravda. Papiňáky a podobně. Politické názory občanů jsou zřejmé tím, že dali hlas ve volbách určitým subjektům, to je v pořádku, ale už nevykládejme o krizi, važme si toho, v jakém světě žijeme a běžte se podívat buďto do jiných států a nebo se podívejte na to, co byla opravdová krize třeba ve 20. letech a už to nesrovnávejme. Protože je to strašně jednoduché, tak se dělají volby. Neustále občanům vykládáme, jaká je strašná krize a já tento stát z té krize vyvedu. Ale tady žádná krize není, existuje určité rozpoložení nálad obyvatelstva, a to vyjádřili ve volbách, ale už ty lidi nestrašme. V žádné krizi nežijí a já jim nepřeji, aby se v ní ocitli, protože zítra tvrdý (?) člověk ví, co to bylo.

A na závěr úplně totéž. A teď to říkám s plnou vážností. Gustáva Husáka si v Moskvě všimli tehdy, když řekl: "Já národ z této krize vyvedu." Ale to, že byl on jeden z těch, co do té krize ten národ dostal, o tom už nemluvil. My jsme tady všichni žili v 90. letech, v době, která je dnes popisovaná strašně dramaticky a tragicky, akorát někdo na té době vydělal více, protože v ní byl naprosto angažován a někdo méně, protože normálně žil. A je naprosto pokrytecké stavět dnes politické body na tom, jaká to byla tragédie, když ti, kteří to říkají, byli vždy součástí politických elit ať již za předchozího režimu nebo dnes.