To přece dobře známe. Vzedmutí vášní, pak jejich opadnutí až do naprostého zapomnění. I se šikanou na školách se to mnohokrát stalo. Samozřejmě nejen v Čechách – polský případ Ani Halman, která spáchala v roce 2006 sebevraždu poté, co jí pětice spolužáků sexuálně ponižovala před zbytkem třídy, také nevedla k reálnému potlačení šikany. Zato posloužila tehdejší vládě jako důvod pro zavedení řady konzervativních reforem.

Určitě by proto nebylo dobré se s nápravnými opatřeními ukvapovat. Ale ještě podstatnější je, aby diskuse neuhasla s emocemi, nýbrž aby vedla k uvážlivým a promyšleným krokům.

Je potřeba si především správně vyložit, co se v oné průmyslové škole dělo, nebo spíše v jakém prostředí se to dělo. Existují výpovědi bývalých žáků a zaměstnanců školy, které jasně říkají, že šikana v tomto zařízení není nic nového, že jde o dlouholetý a soustavný problém.  To je vážné podezření a dosti důležitý fakt. Aniž bych věc chtěla měnit v nějaký osobní spor, tak musím položit otázku: Kde v systému řízení středních škol (v Praze nebo možná i v jiných regionech) je ona vážná chyba, když pedagogové, u kterých je podezření, že více než jedno desetiletí registrují šikanu, nijak s ní nebojují a nechávají ji bez trestu, postupně povyšují až na ředitele a jeho zástupkyni? Zjevně tedy systém kariérního růstu ve školství trpí nějakými fatálními nedostatky.

Jedna věc je jistá. Šikana má nejlepší živnou půdu tam, kde je nuda, žádné ambice, ospalá pedagogika. Samozřejmě to neplatí stoprocentně, ale nuda je obvyklý pramen šikany. Tedy otázka druhá: Jakou úroveň má asi vzdělání na škole, kde se „studenti“ z nedostatku jiných povinností či zábavy zaobírají týráním svého pedagoga? Nesporně tragickou a bylo by opravdu velmi zajímavé zjistit, jaké skutečné znalosti mají absolventi této zřejmě nudné školy.