Pokud přitom způsobil ještě nehodu, bohužel má slušnou šanci na titulní stranu. A úplně stejné je to i v případě poslanecké sněmovny. Před médii a jejich přirozenou touhou po senzacích jsme si totiž všichni rovni.

Ne, nehodlám psát o aféře „Nagygate“ a dalších věcech, hýbajících veřejným míněním. Jednak si myslím, že už vše podstatné bylo řečeno, a hlavně si nemyslím, že bychom jako politici měli v demokratickém státě komentovat práci orgánů, činných v trestním řízení. Chci napsat pár slov o tom, že Sněmovna není zcela paralyzována, pracuje a přijímá (či odmítá) zákony, která sice nejsou v globálu tak významné, ale teď momentálně mohou mít větší vliv na život běžného člověka, než všechny vládní rošády.

Jeden drobný příklad. Z dílny ministra Drábka vyšla mezi jiným i změna, která měla od začátku příštího školního roku sebrat maturantům, kteří pokračují v denním studiu na jazykové škole, statut studenta. To znamená (kromě nemožnosti uplatnit studentské slevy a výhody) hlavně to, že by si museli platit zdravotní a sociální pojištění.