Dětská skupina je určitá „lehčí“ alternativa mateřské školy, kterou mohou zřídit třeba firmy nebo obce. Musí mít prostory, personál, ale nemusí splňovat všechna kritéria mateřské školy. Absolutně nezpochybňuji význam této věci pro firemní sféru (například) – podnik potřebuje mít u strojů zaměstnankyně, ale místa v obecní školce došla a soukromá je drahá... Je tu možnost zřídit „dětskou skupinu“ – třeba přímo v areálu továrny. Užitečná věc. Přesto jsem podala několik pozměňovacích návrhů. Nebyly vyslyšeny. Proto jsem se při konečném hlasování zdržela a hodlám se obrátit se svými pochybnostmi na kolegy v Senátu.

Vysvětlím. Za prvé nejsem proti alternativním zařízením jako doplňku systému mateřských škol. Pokud budou tato zařízení fungovat na odpovídající úrovni, s odpovídající kontrolou a za alespoň rámcově stejných hygienických předpokladů, jako mateřské školy, pak v tom nevidím žádný problém. Jenže ďábel se skrývá v detailech.

Moje pozměňovací návrhy směřovaly k omezení horní hranice věku, do jakého děti do dětských skupin mohou docházet. V podstatě tak, aby poslední rok mateřské školy navštěvovaly v klasickém zařízení. Důvod? Tyto instituce jsou pod pečlivým dohledem (včetně školní inspekce) a jde tady především o kvalitu předškolní přípravy. Ale dětské skupiny nemají povinnost této přípravy danou zákonem. Musí sice sestavit plán výchovy a péče, ale ten není striktně vázán předpisy platnými pro mateřské školy. Takže děti z těchto skupiny budou vůči dětem z mateřských hendikepovány. Druhá moje hlavní výhrada se týkala toho, že v zákoně, který dětské skupiny definuje a umožňuje, by mělo být zakódováno, že nejde o školní zařízení (pokud by jím byly, tak se nákladově a celou soustavou regulace dostaneme na úroveň mateřských škol).