Těžko říci, jak si představuje tato země, že profese učitele bude prestižním povoláním, když začátek kariéry má naprostá většina nadšenců, kteří se ho rozhodli opravdu provozovat, opepřenu opakovaným martýriem. Stát dává skutečně najevo, jak moc stojí o tyto lidi, kteří mají chuť učit. Nenabídne jim ani smlouvu na dobu neurčitou, ale využívá povětšinou maximální možnost uplatnit třikrát za sebou časově omezenou smlouvu, zaměstnat učitele jenom na dobu školního roku a na ty dva měsíce prázdnin je poslat ze školní do jiné státní kapsy.

Není to nic ojedinělého. Letos se to třeba v Olomouckém kraji týká asi 120 lidí, na jižní Moravě více než čtyř stovek a tak dále…

Tedy nežijeme v jednoduchých časech, kdy by přebytky přetékaly všude kolem a nevěděli bychom, co s penězi. To jistě ne. Chápu motivaci některých ředitelů škol, kteří počítají složitě každou korunu, a pro které je možnost poslat na dva měsíce část svého sboru pobírat peníze jinam vítanou úlevou a prostor vytvořit si finanční polštář. Nebo spíše polštářek. Nemůžeme chtít, aby naši učitelé žili v něčem, co by připomínalo chráněnou dílnu a kam by nedoléhaly problémy trápící jiné profese. Ale tohle je přece jenom – řekněme nedůstojné? Nebo snižující prestiž povolání?