V předchozích letech naše školství „vycouvalo“ z mnoha menších sídel. Ubylo dětí, což je nutný důsledek demografického vývoje a dost dobře s tím nejde nic dělat. A v některých oblastech se projevila také migrace obyvatel a stěhování do větších sídel. Odchod škol a školek z těchto vesnic pak znamenal další ránu místní komunitě. Bohužel. Možná to někde a někdy šlo řešit jinak, ale když místo 150 nebo 125 tisíc dětí máte v jednom ročníku v celé zemi třeba jenom 100 tisíc nebo dokonce 90 tisíc, těžko lze obhájit stále stejnou geografickou strukturu školství.

Ale v minulých letech jsme také dospěli do bodu, ze kterého již jenom těžko někam ustupovat. Školství – a to především mateřské školy a základní školství – již nemůžeme dále „smršťovat“. Proto nová pravidla pro financování regionálních škol (tedy i středních), která jsou daleko vstřícnější právě pro menší školy s určitým nedostatkem dětí. Vlastně je velká škoda, že příslušná novela školského zákona unikla zasloužené pozornosti, že byla odhlasována v parlamentu ve stínu podivných a zmatených diskusí k inkluzi či k pamlskové vyhlášce.

Přitom jde o změnu, která spolu s rozsáhlými dotačními investičními programy, které jsou zaměřené na zvýšení kapacity školství tam, kde je to třeba (protože občané jsou „neposední“ a akumulují se podle své potřeby – naštěstí) a také ke zvýšení počtu učeben, umožní v příštích letech dosáhnout strategického cíle ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. A tím je pokles počtu žáků na jednu třídu.