Nezná se k němu, jak se zdá, ani prezident Spojených států Donald Trump. Komunikační strategii postavenou na prezentaci jednoduchých řešení zvolil při svém předvolebním turné napříč Amerikou a drží se ji i v Bílém domě. Získal si horníky z dolů na nepotřebné uhlí i dělníky z nekonkurenceschopných pennsylvánských oceláren. Tradičním demokratickým voličům jednoduše ukázal viníka jejich složité situace a nabídl řešení. Viníkem je ochrana životního prostředí a ekologické standardy a řešením jejich omezení či zrušení.
Na seznam příčin, které brání Americe být znovu velkou, čerstvě zařadil i Pařížskou dohodu. Ve světle jeho dosavadních počinů se jeví takový krok jako logický a v domácích poměrech může Trump za odstoupení od klimatického balíčku posbírat i nějaké body. Na mezinárodní úrovni ovšem posílá svou zemi mezi nevěrohodné partnery. Byly to totiž právě i Spojené státy, které protáhly jednání v Paříži a kvůli kterým byly ambiciózní cíle Pařížské dohody zmírněny.
Odstoupení Spojených států od Pařížské dohody jistě nepředstavuje bezprostřední katastrofu. Nicméně fakt, že se druhý nějvětší světový znečišťovatel zříká odpovědnosti za globální problém a nehlásí se k jeho řešení, ale představuje políček dalším signatářům dohody a nese s sebou rizika do budoucna. USA měly být výrazným přispěvatelem fondu, který měl pomáhat cíle z Paříže naplňovat. Náklady na adaptační opatření na Jihu, úzce spojená například i s problematikou migrace, zůstanou na ostatních zemích. Dá se proto předpokládat, že signatáři Pařížské dohody se do budoucna postarají o to, aby Spojené státy dopady Trumpova kroku pocítily.
Donald Trump nabídl ve své kampani americkým voličům vizi velké a silné Ameriky. Nabídl jim iluzi světa tak, jak vypadal před mnoha desítkami let a jak už dnes není možný. Místo budování silných partnerských vazeb žene svou zemi do izolace a uzavírá Spojené státy za ploty skutečné i tušené. Odmítnutím Pařížské dohody Spojeným státům přibouchl dveře do klubu těch, kteří ji pojímají nikoliv jako omezení, ale jako výzvu. V jejich čele stojí nejen Evropská unie, ale například také Stát Izrael, kde se Pařížská dohoda setkala s podporou v celém politickém spektru.
V České republice je debata o klimatické dohodě ještě stále vedena na půdě Poslanecké sněmovny. Řada argumentů odpůrců její ratifikace vychází z vidění světa tak, jak ho nazírá i Donald Trump. Nemyslet dál než za konec svého mandátu je nemoc současné politiky na obou stranách Atlantiku. Sociální demokracie ratifikaci Pařížské dohody podporuje a chce Českou republiku mezi těmi, kdo využijí možnosti jejího naplňování v oblasti výzkumu a vývoje. Skepse a pasivita nás na tomto poli ještě nikam neposunula.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
