Kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, paní ministryně, pane ministře,

no, teď co říkal pan vicepremiér Bartoš, tak mi docela krásně nahrálo, nebyli jsme na tom domluveni. Protože jednotné environmentální stanovisko nebo jednotné environmentální povolení, chcete-li, vzniklo ještě za naší vlády na Ministerstvu životního prostředí. A my jsme se nakonec rozhodli jít cestou ještě větší integrace z jednoho logického důvodu. Já jsem o tom stále přesvědčen, že ten nový stavební zákon tak, jak byl ve své takové řekněme nejrobustnější podobě naší nebo minulou vládou předložen, tak nijak nezměnil ochranu hodnot stanovenou zákonem o ochraně přírody a krajiny. A to je nejdůležitější. A já taky úplně na rovinu říkám, že ty snahy byly. Protože umíte si představit, že samozřejmě se tam křížily plány a názory skupin, které byly naprosto protichůdné, protože developeři chtěli rychleji stavět, organizace aktivistické, některé ekologické organizace zase chtěly tu ochranu životního prostředí za každou cenu včetně možnosti vstupovat do všech řízení. To přece dobře víme. Tady je územní řízení, stavební řízení, předtím EIA, nějaké rozhodování. A nám všem šlo od začátku - nebo já jsem přesvědčen, že minimálně ve vládě nám šlo všem o jedno, aby se tyhle zájmy nějak provázaly, aby se zkoordinovaly. A to nebylo jednoduché.

A samozřejmě na nás byly také tlaky jako na Ministerstvo životního prostředí. A velké. Já jsem byl x krát samozřejmě osloven nejrůznějšími skupinami, jestli bychom tedy nebyli vstřícnější vůči té snaze rychleji stavět, já nechci říct za každou cenu rychleji stavět, ale rychleji stavět. A já jsem přesvědčen, že Ministerstvu životního prostředí se podařilo ten svůj hlavní cíl, tedy ochranu přírody a krajiny, i v té předchozí verzi nebo v tom stávajícím návrhu uchovat.