Já děkuji za slovo. To je fofr. Něco se změnilo. Něco se asi událo a je vidět, že nakonec všichni skoro mluvíme - docela si notujeme. No. Já jsem měl taky toho hodně připraveného, ale spoustu toho bylo řečeno, a tak nechci zdržovat. Nicméně my jsme lidé. Lidé, kteří se odlišujeme od toho zvířecího světa tím, že vlastně chodíme vzpřímeně, myslíme, máme druhou signální soustavu. A zároveň také jsme schopni mluvit. A já bych chtěl tedy, jsem také člověk, a chtěl bych mluveným slovem vás upoutat na to, co je vlastně největší hrozbou každého z nás člověka na tomto světě, pokud není tedy věřící, který má jistě hodnoty trošku jinak. No my se prostě bojíme svého konce. Uvědomujeme si, že na tomto světě prostě nebudeme navždy a chceme ten život prožít dobře. A abychom na tom světě byli dlouze, užívali si ho, musíme být zdraví. A to zdraví dneska, genetika hraje velkou roli, ale jistě zdravotníci, lékaři, celé to zdravotnictví se o nás jakýmsi způsobem tedy stará, a jenom blázen, a já nejsem blázen, ani jistě žádný z vás, si chce podřezat pod sebou větev a říct, tak nedáme ty prachy do našeho zdravotnictví, nebudeme o něj pečovat. To je paradox. Můžeme si říkat, že nebudeme, já nevím, tolik se snažit o cyklostezky, nebo já nevím, další věci, tomu rozumím. Ale vlastně popřít svoji podstatu na tomto světě, chtít tu být co nejdéle a být zdravý, tak to mi prostě nejde do hlavy. A proto si myslím, že těch 14 miliard do toho zdravotnictví prostě patří.

A abych nezdržoval, tak přece jenom tady mám hodně připraveno, tady spousta z nás mluvila o tom, kdo to vlastně je ten státní pojištěnec, za koho vlastně ten stát... mimochodem, to je 60 % obyvatel České republiky! Stát za 60 %, tedy 40 % pracuje, 60 % lidí spadá do takzvaného termínu státní pojištěnec. A je to poměrně dost lidí. Tak tady bych přece jenom jaksi je přečetl.

A to důchodci. Za starobní důchodce hradí zdravotní pojištění stát. To samé platí pro osoby v invalidním, ale i sirotčím nebo vdovském důchodu.