Co mi to jenom připomíná? V r. 2010 vysoké školy protestovaly proti snížení rozpočtu na svou vzdělávací činnost, které naplánovala ještě Topolánkova vláda. Bylo to snížení dokonce v absolutních číslech, asi o 2 mld. Kč. Přitom tehdy počet studujících i absolventů stoupal. Premiér Nečas pak po prosebném vyjednávání s konferencí rektorů rozhodl, že „přídá“ 1 mld. Nejvíc mě šokovalo, že i v akademických kruzích se s jistým uspokojením mluvilo o zlepšení rozpočtu a o „přidání“.

Stejná Nečasova vláda však ve stejné době ve jménu rozpočtové odpovědnosti zahájila frontální útok na státní zaměstnance doprovázený propagandistickými řečmi ve stylu padesátých let. Nikoli už ovšem „úředníci do výroby“, ale „zeštíhlení ve jménu efektivity“. Aby se nepropouštělo, musely se snížit platy a ty prokleté „jistoty“. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat, jak ukázala situaci např. na ministerstvu práce a sociálních věcí (viz děsivé karamboly na Úřadech práce), u policie nebo u hasičů. Navíc celé slavné úspory byly potěmkinovou vesnicí, neboť mnohde se díky zaměstnancům v projektech s prodlužovanou udržitelností „po česku“ počet lidí stejně zvyšoval. Nemluvě o nárůstu outsourcování (a nejen v oboru informačních nebo právních služeb).