A jaké jsou tedy ty důležitější dopady vládní krize do naší společnosti? V žádném případě se nejedná o takové podružnosti, jakým je jmenování Livie Klausové na post velvyslankyně ve Slovenské republice a Vladimíra Remka na obdobný flíček do Moskvy. Tyto politicko-korupční nominace jsou jen viditelným (obrovským) posunem české politiky směrem k Rusku a k naplňování jeho zájmů ve Východní Evropě.

Miloš Zeman již naznačil, že zítra bude jmenovat premiéra (odborníka), čímž jasně naznačil, že plány dosavadní koalice nemíní v žádném případě akceptovat, a že tato může okamžitě zapomenout na své vládnutí, které se vyznačovalo střídáním velmi dobrých kroků (snižování počtu státních zaměstnanců, církevní restituce, mírně úsporné rozpočty, rozvážnější zahraniční politika) s těmi ryze účelovými, tedy veskrze špatnými (např. špatný vyvlastňovací zákon, bezzubá opatření proti korupci, přidělování trafik, přiživování nestability uvnitř koalice).

Dopady moci nového, ryze levicového, presidenta tak pocítíme ve dvou rovinách. V té politické je patrná snaha o ovládnutí nejdůležitějších orgánů státu levicí, která v tomto bývá vždy mnohem důslednější, než ta naše naivně „spravedlivá“ pseudopravice. Jsme tedy svědky útoku na nejdůležitějšího strážce demokratického zřízení v naší zemi – na Ústavní soud. Sociální demokracie nepokrytě hovoří o účelovém personálním řešení sestavy soudců tohoto pilíře, což demonstrovala odmítnutím opětovné nominace Miroslava Výborného. To zdůvodnila odmítavými postoji tohoto soudce k hloupým a směšným podnětům této strany ovládající dnes náš Senát. Toto nepředstírané úsilí o politické pootočení budoucích výroků Ústavního soudu, a v neposlední řadě také hrubé vyjádření moci nad ním, považuji za kriticky nebezpečný jev.