TV kanál Russia Today mi tedy nabídl pohled na vzorně probíhající referendum o nezávislosti s hojnou účastí mas. K mému údivu však nikoliv z Krymu,ale z italského regionu Benátsko.Dle sdělení komentátora tento region usiluje o nezávislost na centrální italské vládě již delší čas a v případě nezávislosti je ochoten převzít i adekvátní část italského národního dluhu.Výsledek tohoto referenda pak potvrdil téměř 90% vůli Benátčanů k odtržení od Říma.O tomto však v našich mediích nebyla ani zmínka.

Zkonstatovala jsem,že teď se to Rusům hodí do krámu,ukázat,že většinová nespokojenost občanů ke státní příslušností, je i mimo Krym. Na druhé straně se však zase našim mediím nehodí do krámu sdělení, že nespokojenost k příslušnosti ke státnímu celku máme i u nás v Evropě. Každá ze stran tedy mediálně válčí stejnými osvědčenými zbraněmi, které dobře známe z dřívějška. Takže nic nového. Jak se tedy já chudák občan, vláčen informačními účelově manipulačními technikami, domohu svého práva na svobodnou nezávislou informaci?

V jisté souvztažnosti s tímto děním se mi vkrádá myšlenka, zda se poválečně uspořádání státních hranic v Evropě již nestává překonaným. Zda potřeba svébytnosti menších územních celků není potlačována ve prospěch tzv. silných mocností a to z důvodu demonstrace jejich poněkud dle mého názoru přeceňované síly. Separatistické (nevím proč toto slovo dostalo v politických souvislostech poněkud hanlivý nádech) tendence přece pozorujeme např. také ve Španělsku či Beneluxu.Silnou,jednotnou a soudržnou Evropu přitom můžeme  vybudovat i z menších územních celků než jak je vidíme dnes.