Například v oblasti ubytování pro sociálně slabé. Naší prioritou musí být zajištění toho, aby finance, pro sociální pomoc, byly investovány adresně, konkrétně, individuálně a smysluplně. Tuto konkrétnost, ale musíme řešit. Proto jsem rád, že se uskutečnil seminář, který řešil problematiku příspěvků pro zdravotně postižené a který zorganizovala poslankyně hnutí Úsvit a členka Výboru pro sociální politiku Jana Hnyková.

Ze své osobní zkušenosti mohu potvrdit, jak těžká je komunikace s českými úřady, když se domáháte finančních prostředků potřebných pro člena rodiny, který musí mít zvláštní péči. Moje dcera se narodila se zdravotním problémem. Tento problém bohužel vyžadoval pořízení speciálních přístrojů. Odpověď ze strany sociálních pracovníků zněla: „Jestli něco potřebujete, tak si to kupte! “. Najednou zjistíte, že i když pravidelně platíte daně, zdravotní a sociální pojištění, tak nemusíte mít nárok na sociální pomoc, kterou potřebujete.  A to je opravdu pro „postižené rodiny“ velmi stresující. Stát někde vyplácí miliony, nechá lidi si dělat ze sociálních dávek lukrativní byznys a ti, kteří to opravdu potřebují, se dál potýkají s těžkými životními situacemi. Takhle tedy ne!.  A to je jeden z mnoha z důvodů, které jako politik můžu změnit. Stát musí být sociálně spravedlivý.

Z lidského hlediska je nepřípustné, aby se díky změně posuzování nároku na příspěvek na péči dostávali těžce zdravotně postižení a jejich rodiny, do existenčních problémů. Celá situace přitom trvá více, než tři roky. Do konce roku 2011 se posuzovalo podle 36 kritérií v zákoně o sociálních službách a cca dalších 60 v prováděcí vyhlášce. Nicméně od roku 2012 se posuzuje podle pouhých deseti životních situací! Jaký je výsledek? Řada lidí je přeřazována do lehčího stupně závislosti, než jaký je jejich reálný zdravotní a sociální handicap.  Navíc se tyto komise často chovají neeticky. Opravdu je toto možné???