Největším problémem naší západní civilizace je lenost a pýcha. Jsme o sobě přesvědčeni, že se od nás všichni musí učit. Ať se to týká demokracie, technologií, nebo životního stylu. Dnes už je naprosto jasné, že tomu tak není. Jsme líní pracovat, nejsme schopni se poučit ani ze zdokumentovaných historických událostí. Žijeme v omylu. Neumíme problémům předcházet, neřešíme příčinu, ale pouze následky. Je nejvyšší čas změnit naše myšlení a přejít k činům.

V minulém týdnu jsme se s kolegou Martinem Lankem vydali do Rakouska a Itálie, abychom se přesvědčili o stavu v uprchlických táborech. Byli jsme překvapeni, neboť realita je značně odlišná od proklamací různých neziskových organizací. Opravdu se nejedná v drtivé většině o rodiny s dětmi. Viděli jsme zdravé mladé muže, v dobré fyzické kondici, dobře oblečené a měli většinou drahé mobilní telefony. A byli nespokojení s úrovní péče, které se jim dostává za daně občanů Evropské unie.

Proto mě nepřekvapují záběry z Calais, kde si utečenci dělají, co chtějí. Poškozují cizí majetek a ohrožují řidiče kamionů. Jak je možné, že naše bezpečnostní složky nereagují a nechávají událostem volný průběh? Co by se dělo s těmito „válkou trpícími rodinami“ při podobném chování například v USA?

Lidé, kteří k nám přicházejí, nejsou zvyklí žít podle zákonů, které platí v Evropě. Tito lidé představují obrovské bezpečnostní riziko, protože nejsme schopni zjistit, kteří z nich patří k radikálním silám IS. Další skupinu ilegálních imigrantů tvoří ekonomičtí imigranti. Jen velmi malé procento z ní ale tvoří lidé, kteří opravdu potřebují naši pomoc. A těm tu pomoc nabízíme.

Demokracie nejsou jen práva

V tomto kontextu mě události minulého týdne z Tuniska a Francie utvrzují v názoru, jak strašně podceňujeme nebezpečí, které nepředstavují jen radikální a teroristické skupiny, ale hlavně náš bezstarostný životní styl. Jak moc hazardujeme se životy našich občanů tím, že neřešíme invazi ilegálních imigrantů do Evropy.