Naše dva návrhy novel Zákona o DPH nebyly akceptovány a bohužel ani vpuštěny do 2.čtení. Je důležité, přemýšlet o tom, proč. Cílem těchto novel bylo odlehčit malým a středním podnikatelům tím, že budou moci odvést DPH z vystavené faktury až poté, co jim tuto fakturu odběratel proplatí, a druhá novela měla za úkol zrušit zákonné ručení za odvod daně z přidané hodnoty příjemcem plnění od nespolehlivého plátce – tedy, chtít po firmách, aby zodpovídaly za to, zda jejich obchodní partner řádně plní své povinnosti při odvodu DPH. Pokud musí podnikatel zjišťovat aktuální platební schopnost svých obchodních partnerů, bude tím trávit spoustu času, který by jinak mohl využít efektivněji. Stejně se toho mnoho nedoví a nadále ho bude tížit balvan, zda někdo svoje DPH odvede, či nikoli. A o morálce lidské lze v tomto případě s úspěchem pochybovat. Takto dobrý a efektivní zákon prostě nevypadá. O co tedy ve skutečnosti jde?

Současný systém odvodu DPH bezesporu poškozuje drobné a střední podnikatele, kteří jsou nuceni odvádět DPH z nezaplacených faktur. Z důvodu špatné platební morálky může být tato situace pro některé z nich až likvidační. Možná se daří vybrat o něco více na daních, ale na úkor těchto podnikatelů, a to není podle mého v pořádku. Pokud je jediným cílem vlády naplnit státní kasu i za cenu „likvidace“ podnikatelů, pak je někde chyba, nemluvě o tom, že z dlouhodobého finančního hlediska je to krok velmi neuvážený a hlavně kontraproduktivní. Schopná vláda by naopak měla učinit kroky, které dodavatelům – plátcům DPH uleví.