Ale.. Premiér Sobotka přiznal„ že (cituji) "Česká republika není příliš připravena na příliv ukrajinských uprchlíků. K původní plánované pomoci připravované zeměmi Visegrádské čtyřky nakonec asi nedojde. Jak uvedl Sobotka, Česká republika je připravena společně se sousedním Slovenskem a Polskem poskytnout humanitární pomoc. Uprchlíky ve stavu nouze je možné přijmout, ale maximálně stovky, na víc nebudou peníze." Připomněl, že pomoc Ukrajině Česko koordinuje v rámci EU a nebude vystupovat individuálně. (zdroj:Týden.cz)

Má pravdu, ale to jsme věděli už před časem. A než křičet a dělat gesta dopředu, měli bychom si napřed uvědomit reálnou situaci. Češi byli, jsou a vždy budou velmi solidární národ, který při zmínce o jakékoli, ať už přírodní nebo humanitární katastrofě, okamžitě poskytuje materiální či finanční prostředky, ale vždy se musíme starat v první řadě o své lidi. Teď samozřejmě nemluvím o poskytnutí zdravotní péče raněným z Ukrajiny nebo z jiné země, ani o poskytnutí pomoci nebo azylu těm, kteří to opravdu potřebují. Tam je to jasné. Ale každý zodpovědný stát pečuje o zájmy svých vlastních lidí, proto mi přijdou „výkřiky“ o tom, že přijmeme tolik uprchlíků, kolik bude potřeba, a „nějak to pak uděláme“, trochu zbrklé bez známky prvotního zamyšlení. Spíš jen další  pokus ukázat EU a světu, že my jsme ti nejlepší. Ale EU, pod vedením silných států jako je Německo či Francie, jede podle vlastních měřítek. Je jen na nás, zda budeme v budoucnu schopni ukázat, že nejsme ta malá a pro ně bezvýznamná země uprostřed Evropy. Vždyť máme svou vlastní obrovskou historii, spoluutvářeli jsme dějiny Evropy, máme hrdost. A nakonec jsme stejně kritizováni.