Děkuji za slovo. V tuto chvíli mám zase další stanovisko k tomu návrhu, který kolegové z SPD předložili. Opět ho zasílal pan doktor Stanislav Křeček a já bych vás v mezičase než budou připraveny pozměňovací návrhy s ním seznámil.
"Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás v souvislosti s návrhem poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o sněmovní tisk číslo 652.
Návrh byl dne 10. února 2021 zčásti projednán ve druhém čtení na plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, je k tomu načtena řada pozměňovacích návrhů včetně komplexního pozměňovacího návrhu poslance Marka Nováka a dalších, na kterém spolupracovalo i Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Seznámil jsem se s obsahem návrhu a dovoluji si k němu zaslat svoje stanovisko. Zjistil jsem, že komplexní pozměňovací návrh přejímá některá ustanovení, jež byla původně obsažena v návrhu zákona o přídavku na bydlení, které rozeslalo Ministerstvo práce a sociálních věcí koncem roku 2009 do vnějšího připomínkového řízení. K mnoha ustanovením uplatnila moje předchůdkyně ve funkci i další připomínková místa nesouhlasné připomínky, s nimiž se plně ztotožňuji, ale do dnešního dne nebyly vypořádány. Přesto jsou nyní některá z těchto ustanovení v nezměněné podobě převzata do komplexního pozměňovacího návrhu, ovšem již bez možnosti mojí i dalších klíčových aktérů v sociální oblasti, například krajských úřadů, Agentury pro sociální začleňování a dalších, se k návrhu zákona vyjádřit. Využívám proto možnosti vyjádřit se k problematickým částem návrhu alespoň touto cestou.
Na úvod bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že k zásadnímu zpřísnění dávek pomoci v hmotné nouzi, jímž předkládaný návrh nepochybně je, dochází v době pandemie koronaviru. Lze očekávat, že sociální důsledky pandemie pocítí nejvíce právě ti nejchudší. Z tohoto pohledu je nyní nejméně vhodná doba na hledání úspor v systému, který je oproti jiným subsystémům nepojistných sociálních dávek nejméně nákladný. V současné době by více než kdy jindy měl systém dávek pomoci v hmotné nouzi plnit roli poslední záchranné sítě před pádem lidí do chudoby a sociálního vyloučení. Ačkoliv nyní nefungují ani elementární jistoty lidí jako např. osobní plnění povinné školní docházky dětí, sociální šetření úřadu práce zákonodárce zavádí drakonické sankce pro osoby v hmotné nouzi, které řádným způsobem nesplní povinnosti součinnosti.
Nově zavedené sankce za porušení povinnosti osoby v hmotné nouzi považuji za zcela nepřiměřené, neboť povedou k odepření dávkové pomoci lidem na velmi dlouhou dobu. V některých případech jde dokonce o trestání osoby v hmotné nouzi za situaci, kterou zavinil někdo jiný. To může zakládat ve svém důsledku stav, který je i v rozporu s ústavním pořádkem. Právo na pomoc v hmotné nouzi je zaručeno článkem 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zákonodárce nemůže nastavit podmínky tak, aby nedošlo fakticky k jeho vyprázdnění."
Níže tedy pan doktor shrnuje podrobněji své výhrady k některým bodům komplexního pozměňovacího návrhu.
Změna zákona o pomoci v hmotné nouzi. K bodu číslo 6, tzn. konkrétně k § 3 odst. 1 písm. h) v navrhovaném ustanovení spatřuje pan doktor tři okruhy problémů. Nově se za osobu v hmotné nouzi nepovažuje i žadatel o dávku, kterému byla žádost zamítnuta z vymezených důvodů. Tato sankce má své místo v případě příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi, ale nikoliv v okamžiku podání žádosti o dávku. Žadateli se nemusí při prvé žádosti o dávku podařit doložit všechny nezbytné podklady nebo může z nejrůznějších důvodů ustat v komunikaci s úřadem; např. změna sociální situace apod. To mu však nemůže bránit v tom, aby hned další měsíc o dávku opětovně požádal. Vyřazení takového žadatele na šest měsíců z možnosti získat dávky pomoci v hmotné nouzi považuji za zcela nepřiměřené. Návrh dále prodlužuje dobu, po kterou osoba není považována za osobu v hmotné nouzi na šest měsíců namísto dosavadních tří měsíců. Současnou úpravu považuji za adekvátní pro případy nesoučinnosti příjemců dávek. Její další zpřísnění pokládám za rozporné s účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi. Návrh rovněž nově zakotvuje možnost odnětí dávky z důvodu nevhodnosti bytu v případě, že ve stanovené lhůtě nejsou závady, pro které by byl byt označen za nevhodný, odstraněny. Domnívám se, že jde o situaci, kterou nemůže ve většině případů žadatel o dávky nebo příjemce dávky ovlivnit. Přesto je na šest měsíců zbaven nároku na veškeré dávky pomoci v hmotné nouzi. Taková sankce nemá dle mého názoru žádné opodstatnění. Současná právní úprava zná mechanismy, kdy úřad práce v součinnosti s obcí vede osoby v hmotné nouzi k hledání přiměřeného standardního bydlení. Pokud osoba s těmito subjekty při hledání bydlení spolupracuje, není namístě zbavit ji veškeré dávkové pomoci.
Další výhrady směřují tedy k bodu 24 až 29. Jedná se o § 33 a následující.
"Rozumím snaze předkladatele, že dávkově by neměly být dlouhodobě podporovány byty, které nesplňují stavebně technické požadavky pro řádné užívání. Nepovažuji ale za vhodné snažit se tohoto cíle dosáhnout nepřiznáním či odnětím dávek nájemci bytu. Pokud byt nesplňuje nově stanovené parametry, hlavním nástrojem k zajištění řádného stavebně technického stavu nemovitosti by měla být kontrolní prohlídka stavebního úřadu. V jejím rámci stavební úřad mj. zjišťuje stavebně technický stav stavby, zda není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. V případě, že by tomu tak bylo, může nařídit zabezpečovací práce či nezbytné úpravy. Takto by mělo být dosaženo stavu nemovitosti, který nebrání jejímu řádnému užívání. Pokud dosažení takového stavu brání vlastník nemovitosti svou součinností, není namístě trestat nájemce odnětím nebo nepřiznáním dávek. V širším slova smyslu problém souvisí i s nedostupností přiměřeného bydlení ve vhodných bytech. Navíc neexistuje povinnost pronajímatele zajistit po dobu nezbytných úprav nájemci bytovou náhradu. Vzhledem k omezenému trhu s byty a nízkému množství obecních bytů může být pro nájemce obtížné pronajmout si byt po dobu nezbytných úprav. Z návrhu není ani zřejmé, zda a v jaké výši bude nájemce po dobu nezbytných úprav pobírat doplatek na bydlení. Dále se také obávám, že posuzování plnění základních standardů pro bydlení celé řízení o žádosti o dávku neúměrně prodlouží zapojením dalších úřadů. Například orgánů ochrany veřejného zdraví, stavebních úřadů a dalších. Lhůta pro vydání rozhodnutí není zákonem nijak ohraničena. Podle správního řádu se prodlužuje o dobu nutnou k provedení dožádání. Již nyní se setkávám s případy, kdy kontrola standardu kvality bydlení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Žadatel v takovém případě nemá prostředky na úhradu bydlení. Vzhledem ke shora uvedenému navrhuji institut posuzování základních standardů pro bydlení vůbec nezavádět."
To jsou tedy slova pana doktora.
Další výtky se týkají směrem ke změnám zákona o státní sociální podpoře. Konkrétně k bodům číslo 11, 15, 16 a 20. Jedná se konkrétně o § 24a, § 51 odst. 6, 7 a 8 a § 65 odst. 4.
Nesouhlasím se zavedením institutu bytu vhodného pro bydlení a s posuzováním, zda se o takový byt jedná, pro příspěvek na bydlení. V podrobnostech odkazuji na odůvodnění k navrhovanému § 33 a následujícím zákona o pomoci v hmotné nouzi. U příjemců příspěvku na bydlení může při na po dobu nezbytných úprav bytu nastat problém také v tom, že zákon umožňuje přiznat dávku jen nájemci či vlastníkovi bytu. Pokud by dočasně bydlel v jiné formě bydlení, například na ubytovně, příspěvek na bydlení by mu nemusel být poskytnut.
Další výhrada je směřována k bodu číslo 14, konkrétně § 30 odst. 2. Nesouhlasím s navrhovaným omezením možnosti čerpat celou částku rodičovského příspěvku, to jest 300 000 Kč, u vícerčat je jím 1,5 násobek, v případě, že dojde ke změně rodiny, v níž dítě žije. Návrh je v přímém rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017 číslo jednací 6a10 21/2017-23 výslovně konstatoval, že rodičovský příspěvek je nárokem pečujícího rodiče, nikoli dítěte, o které rodič pečuje. Pokud se rodina dítěte změní, například od pěstounů na přechodnou dobu přejde dítě do péče budoucích osvojitelů, nelze celkovou částku 220 000 Kč považovat za částku společně sdílenou oběma pečujícími osobami jak z první, tak z druhé rodiny, byť obě, nikoli současně, ale postupně, pečují o totéž dítě, nepečují o totéž nejmladší dítě v téže rodině a nejde ani o společně posuzované osoby ve smyslu § 7 odst. 1 téhož zákona. Pečující osobě v nové rodině vzniká nárok na rodičovský příspěvek bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu jej čerpala pečující osoba v předchozí rodině.
Krajský soud v Hradci Králové přidal v pozdějším rozsudku ze dne 19. 12. 2019 v čísle jednacím 32ad4/2019-29 stejný výklad k § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře jako Nejvyšší správní soud. Soud tento výklad přijal i po novele citovaného zákona č. 200/2017 Sb., která vyloučila nárok na rodičovský příspěvek u pěstounů na přechodnou dobu. Závěry Nejvyššího správního soudu krajský soud výslovně vztáhl na situaci žalobkyně, která byla dlouhodobou pěstounkou. Poukazují-li předkladatelé na možnost zneužití institutu dlouhodobé pěstounské péče svěřováním dětí do širší rodiny biologického rodiče, směřují svou kritiku fakticky vůči rozhodování soudů. Ty mají při svěřování dítěte zvažovat individuální okolnosti každého případu a podle nich volit vhodný institut. Svěření do péče jiného člověka či pěstounskou péči mění předpisy o zabezpečení náhradních rodičů dětí do čtyř let věku není vhodným způsobem regulaci případně nejednotnosti v soudním rozhodování.
Rovněž není vhodné přijímat obecnou právní úpravu na základě kazuistické představy o jednom možném modelu zneužívání dávky. Problém s vyčerpáním značné částky rodičovského příspěvku v předchozí rodině může nastat také v případech, kdy bylo dítě u biologických rodičů, a později je svěřeno osvojitelům. Ti by však podle navrhované právní úpravy mohli volit pouze ze zbývající části, kterou nevyčerpala biologická rodina. V takové situaci je současná právní úprava, resp. její výklad provedený Nejvyšším správním soudem šetrnější k právu náhradních rodičů na pomoc státu.
Z těchto důvodů by neměla být právní úprava rodičovského příspěvku nikterak měněna. Věřím, že při dalším projednávání zákona bude nalezen způsob, kterým by došlo k vynětí těchto sporných ustanovení z návrhu. V opačném případě se obávám, že u určité skupiny lidí, na které návrh zákona negativně dopadne, bude docházet k prohlubování chudoby a sociálního vyloučení, jež může vést k růstu napětí ve společnosti a zvýšení výskytu sociálně nežádoucích jevů.
Tento dopis byl tedy zaslán všem členům výboru pro sociální politiku a paní ministryni práce a sociálních věcí. S obavami o dopad návrhu na osoby v hmotné nouzi, žadatele o dávky státní sociální podpory a její příjemce pan ombudsman případně seznámil i veřejnost.
Já tady na základě tohoto dopisu a výhrad, které tam jsou, dávám tedy návrh na zamítnutí tohoto tisku. Děkuji.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
