Prakticky dnes a denně vlády členských zemí Evropské unie žehrají na nedostatek peněz na to či ono. Chybějí samozřejmě prostředky na řešení uprchlické krize, sanování řecké rozmařilosti a v neposlední řadě i na sociální oblast. Jenom náš stát přispívá v průměru každý den na chod EU sto miliony Kč. Pravda, některé prostředky se nám vrací a dost možná, že dostáváme i něco navíc. Problémem je, na co ony prostředky z bruselské centrály dostáváme, zda opravdu potřebujeme financovat všechny dotované chalety, http://miroslavcervenka.blog.idnes.cz/c/259569/Kam-tecou-penize-ktere-chybi-v-rozpoctech.html , budovy pro naše úředníky, golfová hřiště atd., nebo bychom si o umístění zmiňovaných 100 mega denně nerozhodli lépe sami. To ovšem v tuto chvíli ponechme stranou.

Zaměřme se konkrétně na tu část Bruselem vynakládaných peněz, která směřuje k aparátu EU samému. Domnívám se totiž, že dosud naši občané, jejichž věk odchodu do důchodu byl v roce 2011 prodloužen, nevěnovali faktům o mimořádné štědrosti centra vůči svým zaměstnancům dostatečnou pozornost. Tu si však tato problematika určitě zaslouží i díky aktuálnímu nápadu sjednotit pomoc imigrantům všech zemí EU na určitém standartu bez ohledu na situaci v sociální oblasti té které země. Absurdním důsledkem tohoto sjednocení by byla skutečnost, že by se imigranti přerozdělení dle kvót po zavedení této normy v zemích střední a východní Evropy ve srovnání s místními sociálně slabými a důchodci stali  společenskou smetánkou. V této souvislosti je příznačné, že bruselské rovnostáře, kteří se pojmy jako „rovnost“, „diskriminace“ či „spravedlnost“ ohánějí snad každý den, dosud „nenapadlo“ sjednotit i důchodový systém, když jsme přece v jedné sjednocené EU, ne? A že by bylo co sjednocovat. Podívejme se např. na důchodový systém evropských úředníků.

Zajímavé je zejména jeho srovnání s důchodovým systémem ČR. Zde nemůže být o nějaké rovnosti a spravedlnosti vůbec řeč. No posuďte sami, bruselští úředníci mají průměrný měsíční důchod cca 4 000 euro, tedy zhruba 100 000Kč. Přitom mohou do důchodu odejít již po dosažení 50. let věku(v takovém případě se jim důchod krátí o 3,5% ročně) a ti z nich, kteří vydrží ono „dření do úmoru“ mohou dosáhnout i na důchod ve výši 9 000 eur.