Včera jsem se v poslanecké sněmovně zúčastnil konference na téma Vnitřní bezpečnost a odolnost státu. Sešli se na ní představitelé ministerstev obrany a vnitra, zástupci armády, vojenského zpravodajství, BIS, NÚKIB, státní správy a samosprávy, průmyslu, vzdělávání, vědy a výzkumu, jejichž činnost se různým způsobem a měrou na zajištění naši vnitřní i vnější bezpečnosti podílí. Cílem byla debata vedoucí k rozvoji bezpečnostní a obranné spolupráce v rámci ČR, mezinárodních organizací i s partnerskými zeměmi, bezpečnostními i civilními orgány.

Zazněla zde řada témat, a mnoho otázek. Hovořilo se o informační bezpečnosti státu v kontextu nových hrozeb spojených především s rozvojem nových technologií, ale i jejích možného využití ve prospěch strategických nástrojů pro jejich včasnou identifikaci a odhalení.

Podrobněji jsme se věnovali jednomu z nových bezpečnostních rizik, kterým jsou, zejména v poslední době, dezinformace a jejich moc při ovlivňování veřejného mínění a s tím také související bezpečnostní důsledky.

Diskuse byla o rizicích, která naplno odhalila nejenom nedávná pandemie, ale i současná celoevropská energetická a ekonomická krize, jako je například závislost na dodavatelích strategických surovin apod., ze kterých je třeba se poučit, zrevidovat krizové plány, legislativu a na základě nových zkušeností aktualizovat bezpečnostní strategii státu.

Osobně jsem přesvědčen, a na konferenci jsem v rámci svého vystoupení také zdůraznil, že stát musí lidem zajistit bezpečnost a pocit bezpečí, což v prvé řadě vyžaduje efektivní komunikaci státu s lidmi. To lze však pouze za předpokladu že: