Tentokrát svou týdenní retrospektivu vezmu od konce …..mám k tomu důvod…..začnu tím nejdůležitějším.

Neděle: 
…Doprovázím jako obvykle svého staršího syna na hokejové tréninky (dnes na rozhodující zápas o vstup do play off 1. ligy staršího dorostu) do Trutnova. Rychle to uteklo, je už skoro dospělý, jsem moc pyšný na to, jaký je. Možná jsem nebyl vždy tam, kde jsem být měl, ale být tátou je role na celý život, tak snad dnes i v budoucnu budu mít prostor odehrát ji naplno.

Sobota: 
Oslavujeme rok od narození syna Toníčka. Opravdu už je to rok? Dnes jsem si uvědomil, že i když jsem si, a to nejenom v tomto týdnu, ale v celém svém životě mohl vyzkoušet a vystřídat řadu profesních rolí, žádná z nich - ani ta generálská- nebyla tou nejvyšší. Nejvíc je prostě být táta.