Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych návrh senátního tisku č. 135 skupiny senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. uvedl úvodním slovem.

Předkládaný návrh zavádí explicitní právo na obranu života coby jednoho ze základních právem chráněných statků. Přičemž rovněž jednoznačně stanovuje, že může jít o obranu ozbrojenou, rovněž se explicitně vyzdvihuje institut pomoci v obraně, tedy situace, kdy není obráncem bráněn přímo jeho život, ale život jiného člověka. Systematicky se navrhuje zařadit návrh do čl. 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který je rovněž dílčím základem pro zákonné zakotvení institutu okolností vylučujících protiprávnost, v dané souvislosti pak zejména nutné obrany. V čl. 6 odst. 4 se na konci vkládá nová věta, která zní: Právo bránit život svůj nebo život jiného člověka i se zbraní se zaručuje za podmínek stanovených zákonem. Je tedy zřejmé, že běžným zákonem nesmí dojít k obcházení nově zaváděného práva, což je mimochodem základní princip přípustných omezení základních práv, které listina sama zakotvuje v čl. 4 odst. 4.

Právní úpravu držení a nakládání se zbraněmi, které lze k obraně použít, návrh nadále přenechává běžnému zákonu. Přitom je třeba upozornit, že pojem zbraň je v návrhu použit v širokém slova smyslu, zdaleka nezahrnuje pouze střelné zbraně, ale v podstatě jakýkoli prostředek použitelný k účinné obraně, a to včetně například tzv. pepřových sprejů, obušků, paralyzérů či nožů, ale rovněž improvizovaných zbraní. Právo na obranu náš právní řád obsahuje jen na zákonné úrovni, vzhledem k významu práva na život, které je právo nejzákladnější, protože bez života ostatní práva člověka nemohou být naplněna, návrh považuje nejen za možné, ale i správné symbolicky povýšit toto právo v účinné formě na úroveň ústavní.

Dovolte mi pár slov k právu na obranu a jeho dnešnímu zakotvení. Je pravdou, že již dnes je právo na obranu života, zejména v podobě úpravy nutné obrany, zakotveno, ale pouze na úrovni obyčejného zákona. Jde tedy zejména o zákonnou úpravu nutné obrany, obsaženou především v trestním zákoníku, a příp. dalších právních předpisech. Ovšem jakákoli prostá parlamentní většina může toto právo výrazně omezit, např. tím, že zakáže mít u sebe zbraň pro nutnou obranu a podobně.