Dámy a pánové, dovolte, abych vám v krátkosti představila tento sněmovní tisk č. 977. Je podaný skupinou poslanců, přesněji řečeno poslankyň, a týká se vydání zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s problematikou umísťování dětí s nařízenou ústavní výchovou do školských zařízení, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, a zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.

Tento zákon je poměrně krátký, neboť tento náš návrh, obsahuje dvě části. V části první se jedná o změnu občanského zákoníku, a to o § 971. Zde v § 971 odstavec 4 zní: Má-li být ústavní výchova vykonávána ve zdravotnickém zařízení nebo v zařízení sociálních služeb, soud rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, kam má být dítě umístěno. Umísťování a přemísťování dětí v síti školských zařízení se řídí zvláštním zákonem. Část druhá se týká změny zákona o výkonu ústavní výchovy a zde je § 5, který máte celý k dispozici.

Chtěla bych k tomu jako odůvodnění vysvětlit, že po dvou letech fungování změny občanského - nebo nového občanského zákoníku se v praxi projevily neblahé dopady změny v umísťování dětí do sítě školských zařízení. Nesmírně chybí pobyt v tzv. diagnostických ústavech. Chtěla bych předeslat, že především vstup do rodičovských práv je vždycky nařízením soudu. Nařízení ústavní výchovy i ukončení ústavní výchovy vždycky je rozhodnutím soudu. Nicméně pobyt v diagnostických zařízeních je nesmírně důležitý jednak pro umístění dítěte do konkrétního zařízení a jednak také pro diagnostiku těchto dětí a pomoc těmto dětem.