Je mi ctí, že jsem mohla převzít záštitu právě nad tímto seminářem, jehož téma je mi velmi blízké a navíc pro celou společnost velmi aktuální.

Všichni víme, že česká společnost stárne. A nejen česká - společnost stárne i v dalších vyspělých zemích Evropy. Tam, kde vládnou zodpovědné vlády, se s přibývajícím počtem seniorů vyrovnávají lépe, než tam, kde vládnou vlády méně zodpovědné, které řešení problémů spojených se stárnutím populace nechávají na své nástupce.

Jedno chci říct ale jasně. Stáří není handicap. Je to přirozená součást lidského života. Úkolem státu je vytvořit lidem v penzi takové podmínky, které jim umožní strávit klidný a důstojný podzim života. A to takovým způsobem, který vyhovuje jejich konkrétním potřebám. Někdo má štěstí, zdraví mu slouží i v pokročilejším věku a chce a může žít aktivním životem. Jiní takové štěstí nemají a potřebují kvalitní zdravotní a především sociální služby, které jim pomohou se s danými omezeními co nejlépe vyrovnat.

Proto se mi v obecné rovině nelíbí návrhy, které seniory házejí – a odpusťte mi to vyjádření - do jednoho pytle. Každý starší člověk má své vlastní potřeby a možnosti. V této souvislosti chci upozornit na právě vznikající zákon o sociálním bydlení. Jeho přesnou podobu ještě neznáme, prvotní zprávy z Ministerstva práce a sociálních věcí i zveřejněná Koncepce sociálního bydlení ve mně ale budí určité znepokojení.