Důvodem zpracování novely je dle slov p. Junckera: „vypořádání se s hrozbou toho, že zbraně padnou do rukou teroristů“.

Na rozdíl od pana Junckera jsem spolu s kolegy v poslaneckém klubu došli k podstatně jiným závěrům.

Z analýzy dosavadních teroristických útoků a trendu hlavních rizik spíše vyplývá nutnost ozbrojení a především aktivního zapojení obyvatelstva do obrany a zajištění vnitřní bezpečnosti členských zemí Evropské unie, samozřejmě, v rozumné míře. Praxe ukazuje, že teroristé na zasaženém území dlouho „neoperují“. Pokud jde o ozbrojený konflikt, válku - pravidelné armády je možné v otevřeném boji porazit, ale který agresor má lidské i ekonomické kapacity na to, aby násilím udržela rozlehlé teritorium Evropské unie s ozbrojeným a k odporu odhodlaným obyvatelstvem?

Plošné zákazy legálních zbraní nemají na eliminaci zdrojů vyzbrojování pro teroristy a zločince prakticky žádný vliv vzhledem k tomu, že v procesu oficiálních povolení nikdy nefigurují, nakupují je na černém trhu, popřípadě si je mohou opatřit další nelegální (trestnou) činností a to i na úkor bezpečnostních složek (krádež, loupež – vykradení skladu, přepadení strážného, hlídky, služebny apod.).

Odhlédneme-li od skutečnosti, že velká část legálních uživatelů vlastní zbraně primárně ke sportovním nebo loveckým účelům, je právo na účinnou sebeobranu základní lidskou potřebou. Nikdo, především ne demokratická svobodná společnost, nesmí toto právo řádným občanům odebírat. Zejména, když předkládané argumenty, které mají taková opatření ospravedlnit, jsou účelově zkreslené a praxe už mnohokrát prokázala, že kýžené zlepšení bezpečnosti nenastane. Naopak, zločinci, teroristé a jim podobní si cestu ke zbraním vždy najdou. Stačí si ověřit fakta v zemích, kde platí zbraňová restrikce. A kde se navíc veřejnosti zbraně zapovězely, stoupla kriminalita vzápětí o stovky procent (Velká Británie, Austrálie – možno doložit statistikami).