Vážení kolegové z ČSSD, pokud mezi některými z Vás zavládla „pohoda“ a uvítali jste naše včerejší usnesení, musím Vám poněkud pokazit náladu a upozornit Vás, že se ve svých závěrech hluboce mýlíte: včerejší usnesení vyšetřovací komise v žádném případě nekonstatuje, že pan Komárek je nedůvěryhodný a že lže – komise pouze konstatovala, zcela korektně a správně, že pan Komárek možná doposud! (též důležité slovo) nepředložil to, čemu se vyšetřovací praxi říká „přímé důkazy“. Důvodů proč tomu tak je, je několik a nebudu je nyní komentovat. Podstatné je ale to, že i určitá suma i tzv. „nepřímých důkazů“ může být nakonec ve svých souvislostech, kontextu a návaznostech natolik zásadní a závažná, že i soudy v obdobných případech a pouze na jejich základě mnohdy rozhodnou o vině (nebo nevině), aniž mají k dispozici onen, nyní některými kolegy tak přehnaně akcentovaný, nicméně pro mne nikoliv zásadní, „přímý důkaz“. 

Odmítám a budu se tím řídit až do konce svého působení ve vyšetřovací komisi, odmítám z celého kontextu informací vytrhávat a posuzovat jednotlivosti,  týkající se aktu provedení reorganizace útvarů s celostátní působností. Celou kauzu budu posuzovat jen a pouze jako celek, jako sumu „nepřímých důkazů“, budu zkoumat vnitřní souvislosti a jejich provázanost, souhru zdánlivě nesouvisejících nicméně skutečně podivuhodných náhod…a mám v hlavě neustále vykřičník – tedy to, že vyšetřuji osoby, které jsou ve svém oboru, oproti mně, špičkoví profesionálové (jak v tom pozitivním, tak samozřejmě i v tom negativním smyslu).