Tak, vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám tady láhev a hodně papírů. Neznamená to, že budu mluvit dlouho, aspoň doufám.

V uplynulém volebním období v roce 2021 až 2025 byl projednán sněmovní tisk 504, novela zákona o návykových látkách, která byla následně přijata a promítla se do zákona 321/2024. Byl to poslanecký návrh Toma Philippa, Zdeňky Crkvenjaš Němečkové, Michaely Šebelové, Martiny Ochotnické, Kláry Kocmanové, Davida Kasala a Věry Adámkové. Čili vidíte, že to bylo napříč spektrem politickým ve shodě a byl to poslanecký návrh.

Jádrem té novely zákona o návykových látkách bylo zavedení dvou kategorií látek. Byly to látky psychoaktivní a byly to látky psychomodulační. Ty zařazené psychoaktivní látky, to byla skupina, do které se má zařadit látka, která má potenciálně zdravotní riziko, je to nějaká látka, která může ovlivňovat vědomí toho člověka. Není to ale látka, o které máme už dostatek vědeckých vědeckých poznatků, a proto tu látku zařazujeme do této skupiny. Je zákaz ji distribuovat, vyrábět, prodávat, ale může se zkoumat, může se vědecky zkoumat a po dobu toho zkoumání je v této v této skupině zařazených psychoaktivních látek.

Pak je tady druhá skupina, to jsou psychomodulační látky. To jsou látky, u kterých se prokáže, že jejich zdravotní a sociální riziko je nízké. To znamená jsou pro společnost jsou pro společnost přijatelné. Neznamená to, že jsou zdravé, neznamená to, že bychom je měli užívat, ale prostě není zase úplně důvod je zakázat, tak jako nějaké tvrdé drogy. Praktický smysl je tedy v tom, že tady máme nějakou třetí cestu, která vlastně umožňuje regulovat látky, které mají vliv zdravotní a mají špatný vliv zdravotní a sociální, ale nedosahuje to prostě té účinnosti, té síly tak, aby to byl důvod je zakázat a samozřejmě ty, kteří je potom používají, anebo ty, kteří je distribuují, prodávají, tak penalizovat.