Včera jsem měl v poslanecké sněmovně možnost zúčastnit se jednání petičního výboru PSP ČR ve věci veřejného projednávání Petice předložené spolkem „za zdravé Valašsko“.

Rozladění občanů Vrbětic a Vlachovic, spolkem „za zdravé Valašsko“, v souvislosti s výbuchy v areálu muničního skladu Vrbětice je zcela pochopitelné a jejich snaha zjistit příčinu jejich nelehké situace je zcela na místě. Petice a otázky, které občané touto cestou vznesli, jsou jednoznačně správné a potřebné. S čím ale nemohu zcela souhlasit je jejich, do jisté míry zjednodušující konstatování, že většina z nich neměla tušení o tom, co že se to v muničních skladech po dlouhá léta odehrává (cca 7 let?). Pak se logicky ptám na to, jak své povinnosti vykonávaly jimi volené orgány místní samosprávy a do jaké míry se sami občané, nemluvě o tom, že řada občanů obou obcí byla v areálu zaměstnána, zajímali o to, co se dnes ukazuje v „plné nahotě“. Tím je nekritizuji, jen vyjadřuji své podivení nad jejich rozhořčením, jak nedostatečně byli v tomto ohledu informováni.

Dovolím si říci i to, že nejsou jedinými aktéry aktivit, které směřují k nutné nápravě. Většina poslanců poslanecké sněmovny – ať již ve sněmovně samé, či v příslušných výborech a komisích PSP ČR jasně deklarovala, že se budou velmi intenzivně věnovat kontrole toho, jak jsou zkoumány příčiny této mimořádné události a následně i přípravě návrhů k úpravě příslušné legislativy tak, aby byla zajištěna potřebná bezpečnost všech občanů ČR na podstatně vyšší úrovni, než je tomu doposud.

Znovu si dovolím konstatovat, že k tomu, abychom mohli tento úkol splnit, je nyní zapotřebí umožnit orgánům činným v trestním řízení dokončit  vyšetření okolností výbuchů. Zainteresovaná ministerstva a úřady státní správy a samosprávy, včetně složek IZS a dalších subjektů, které mají co do činění s nakládáním se zbraněmi, střelivem, trhavinami a dalšími obecně nebezpečnými látkami musí dostat potřebný čas k dokončení nutné analýzy úrovně stávajícího legislativního rámce a zdokumentování v současné době již pravděpodobně nevyhovujících ustanovení příslušných legislativních norem a zdokumentování jejich, nyní již zřejmé, vzájemné neprovázanosti a rozporuplnosti.

Teprve poté, zdůrazňuji, teprve poté a s těmito podklady, je možno s plnou vážností a odpovědností přistoupit k práci na potřebné systémové nápravě včetně změny legislativy.