Vstanu a dojdu k zrcadlu, které pozná, že na mě leze chřipka. Vyhodnotí sledované symptomy, změří mi teplotu a kompletní zprávu zašle mému lékaři. Ten mi vystaví léky. Než odejdu do práce, dron mi ke dveřím doručí zásilku s doporučenými medikamenty. Science fiction? Nikoli. Realita dnešních projektů, na nichž pracují vývojová centra firem v Silicon Valley. Digitalizace v dalších dimenzích našich každodenních činností. Po průmyslové revoluci přichází ta digitální – a tu my právě zažíváme, i když si to možná neuvědomujeme.

Kolik znáte ve svém okolí lidí, co nejsou na Facebooku? Jsou dnes vzácnější než lanýže. Nápad, který se v roce 2004 zrodil v hlavě několika studentů, si musel ve svém rozjezdu vystačit s pár stovkami dolarů. Jen o pár let později jej využívá víc jak 1,5 miliardy lidí na celé světě, bezmála miliarda se jich na Facebook připojí každý den. Mark Zuckerberg zaměstnává zhruba 11 tisíc lidí.

Kdo z nás nenakupuje přes internet? Kdo hledá encyklopedii v knihovně, místo aby zadal dotaz do Googlu? Vývoj jde ale ještě dál. Konektivita je už běžná například u aut a podle jedné z klíčových firem v digitální oblasti (CISCO) budou do roku 2020 digitálně propojeny desítky miliard předmětů, nástrojů a věcí denní potřeby, u nichž se nám o tom dnes ani nezdá - jako třeba to moje zrcadlo v úvodu. Nová doba bude ale přinášet i nové výzvy a hledání odpovědi na nové problémy. Jenom když si člověk uvědomí, že téměř všechno, co kdy na internetu hledal, se dá vystopovat, že všemožné informace o každém jedno z nás jsou skladovány v tzv. cloudech. Z představy, že někde na takovém „digioblaku“ se vznáší složka s názvem Charanzová, kterou nevím, kdo vlastní, či kdo k ní má přístup a že vlastně ten někdo o mě ví úplně všechno, mě mrazí.