Považuji za velmi nešťastné, že se na summitu EU nepodařilo přijmout finální rozhodnutí o dalším osudu obchodní dohody mezi EU a Kanadou (CETA). EU těmito tanečky ztrácí kredit důvěryhodného partnera. Na stole leží smlouva, o níž se jednalo dlouhých šest let. Kanada vyšla Evropě vstříc ve všech podstatných bodech. Otálet se zahájením ratifikačního procesu bez věcného opodstatnění je mezinárodní ostuda. Pokud bychom na konec CETA vůbec nepřijali, byl by to začátek konce liberalismu v obchodní politice. Nezbývá mi tedy než věřit, že interní politické půtky v Belgii se podaří v následujících dnech překonat a dosáhnout tak jednomyslného souhlasu členských států s podpisem této dohody.

Nepochybuji o tom, že je zde přímá souvislosti s antiglobalizačními a antiametrickými náladami, které se rojí kolem smlouvy TTIP. CETA se stala obětí těchto kampaní. Je bohužel důvod se obávat, že by odmítnutím CETA došlo k pozastavení jednání o dalších mezinárodních dohodách, o něž Unie usiluje. Právě TTIP se nabízí hned v dalším sledu. Mohlo by dojít k faktickému odstřihnutí EU od dalších příležitostí na světových trzích. První krok ke světu o nás bez nás, důsledky takového vývoje bychom skutečně pocítili všichni.