Tak a je to tady. Evropská komise v minulých dnech slavnostně představila nový pro-imigrantský systém. Tento systém má formálně nahradit předešlý mechanismus migračních kvót, který (naštěstí) fungoval jako motor bez oleje. Jen pro připomenutí. V roce 2015 ČR byla v Radě EU přehlasována většinou členských států a byla povinna přijmout 1 591 migrantů. ČR přijala „jen“ 12 migrantů, přičemž dle orgánů EU ČR tímto porušila právo EU.

EU po mnoha letech vynucování pochopila, že migrační kvóty jsou minimálně v rámci V4 neprosaditelné. Místo toho, aby na tento šílený nápad zapomněla, rozhodla se na to jít jako u každého návrhu, jenž nemá potřebnou podporu – změnit formu, zachovat obsah. Tato taktika se jí už několikrát osvědčila, např. u odmítnuté Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou nahradila obsahově téměř stejná tzv. Lisabonská smlouva.

Nový azylový systém má být založen na tzv. „povinné solidaritě“. Už samotný název je učebnicovým příkladem oxymóronu. Solidarita ze své podstaty musí být přece vždy dobrovolná. Jedná se tak o podobný protimluv jako je „omezená suverenita“ nebo „dočasný pobyt sovětských vojsk“. Co se týče nastavení tohoto systému, členské státy mají na výběr. Buď budou přijímat migranty, anebo budou organizovat jejich vyhošťování ze zemí, kam tito migranti přišli. Na první pohled se tedy zdá, že nás nikdo nenutí k přijímání migrantů. Jedná se ale o zákeřnou past. Pokud se totiž danému státu nepodaří do 8 měsíců migranty vyhostit, musí je přijmout na své území. Netřeba moc zdůrazňovat, že je velmi obtížné migranty do země jejich původu vyhošťovat. Ať už díky tomu, že daná země tyto výtečníky zpátky nechce, nebo díky tomu, že zkrátka není zřejmé, ze které země migranti dorazili. Paradoxně by nás tak nový azylový systém nutil přijímat mnohem více migrantů, než bylo povinné na základě původních migračních kvót, jelikož na rozdíl od nich nový mechanismus neobsahuje maximální limit přijímaných migrantů.