Včera jsem oznámil poslaneckému klubu ČSSD, že nemohu podpořit dnešní hlasování o důvěře nové vládě České republiky. Důvodem je poslanecký slib, v němž jsem slíbil, že budu svůj mandát vykonávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. Svědomí je ryze individuální záležitosti a nelze jej podřídit kolektivnímu rozhodnutí. Je v zásadním konfliktu s mým svědomím, abych dnes umožnil vznik této vlády, kde sociální demokraté mají hrát nedůstojnou roli fíkového listu.

Poslední měsíce jsem převážně mlčel a nechával novému vedení socdem prostor a čas. Bohužel, výsledky se nedostavily. Couvli jsme ze všech svých zásadních prohlášení. Zisk ministerstva vnitra nemohu, i jako bývalý ministr vnitra, považovat za úspěch, za nějž je (jako jediný!) dnes vydáván. Vládu nakonec netvoří ani těch 5 sociálních demokratů, o nichž se hlasovalo ve stranickém referendu! A to se navrch tváříme, že jsme v obsazování vládních postů suverénní a že nám do toho nikdo nemluví.

A stejně alibisticky děláme, že nevidíme, když hnutí ANO podepisuje toleranční patent s komunisty. Bohumínské usnesení totiž dosud nikdo nezrušil. Nesouhlasím s argumentem, že ČSSD vstupem do problematické vlády zabrání nástupu ještě horších sil. Nikde nevidím dojednané mechanismy, jak tomu lze opravdu reálně zabránit.