Eminence, excelence, vážený pane místopředsedo Senátu,
pane ministře, důstojní otcové opati, ctihodná sestro,
vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,

jsem rád, že jsme se zde sešli, abychom vzpomněli na naše krajany v exilu. Minulý rok jsme si připomněli 100 let od vzniku Československa. Bez českých krajanů by byla Masarykova zahraniční akce nemožná. Nejen, že zajišťovali finance, ale umožnili přístup k vysokým politikům Dohody. Obdobně se dělo i během II. světové války. V době komunistické totality zajišťovali exulanti kontakt domácí disidentské scény s vědou, uměním a demokratickými institucemi Západu. Krajané se také podíleli na tlaku veřejnosti pro vstup České republiky do NATO. Historická zkušenost dokládá, jak důležitá je česká diaspora pro rozvoj zahraniční spolupráce a bilaterálních vztahů.

Českou diasporu spojuje vědomá sounáležitost s českými zeměmi. Jejich potřeby i význam pro Českou republiku se ale jen obtížně generalizují. K České republice se hlásí více než 2 miliony lidí. Jde většinou o potomky Čechů, kteří odešli do ciziny ve druhé polovině 19. století a později. Další emigrovali z rasových nebo politických důvodů po roce 1938, 1948 nebo 1968. Po Sametové revoluci opět lidé odcházejí, ale již z důvodů jiných a svobodně se mohou vrátit zpět, pokud si to budou přát. Přesná čísla pro počet odcházejících lidí do ciziny po roce 1989 nemáme, ale dle odhadů příslušných ministerstev se jedná asi o 600 tisíc lidí.