Zaměřovat svoji pozornost na globální a evropské politické dění má svůj význam, protože naše země je součástí politického systému, který zásadním způsobem ovlivňuje i život každého z nás. V tomto ohledu je třeba vyzdvihnout referendum ve Velké Británii, které rozhodlo o vypřáhnutí této země z bruselského chomoutu. A jak se říká, příklady táhnou, a proto je třeba se přičinit, aby čerstvý vítr národní hrdosti a suverenity zavanul i v dalších evropských státech a poslal k zemi nesmyslný byrokratický moloch sloužící především takzvaným evropským elitám, ale současně i skupinám usilujícím o globální nadvládu.

Vzrůstající uvědomění si vlastní identity, svých kořenů, svých tradic a kulturních hodnot je pozorovatelné u mnoha národů starého kontinentu. Proti tomu stojí myšlenky jakéhosi rozplizlého evropanství centrálně diktovaného a řízeného skupinkou nikým nevolených a do značné míry neznámých politiků, kteří sami sebe označují za jediné povolané k bdění nad naším blahem. K tomu jim sekunduje evropské odkladiště politiků, na které nezbyla místa u domácích korýtek a jejichž volby jsou pro nízkou účast jen výsměchem demokracii.

I naše země zatím beze zbytku přispívá k budování tohoto podivného evropského řádu, který nás, původní Evropany, v posledních letech zadupává do země a s jásotem vítá hordy nájezdníků, jimž se naši předkové museli v minulosti mnohokrát se zbraní v ruce bránit. Od politických a ekonomických změn v roce 1989 se u moci v ČR střídají vlády, které si jsou v mnoha ohledech podobné: oč méně se starají o vlastního řadového občana, o to horlivěji ohýbají hřbet před novými evropskými panovníky. Bohužel, do současné doby se u nás nenašla relevantní politická síla, která by byla schopná vytvořit protiváhu parlamentním politickým stranám, které v podstatě táhnou za jeden provaz a svou deklarovanou levicovostí či pravicovostí hrají jen trapnou tragikomedii pro méně přemýšlivé voliče.