Při správném provedení se tak ze starého objektu vytvoří plně tepelně izolovaný, ale zároveň i vzduchotěsný. Potud by bylo vše správně, kdyby se však s touto skutečností dále uvažovalo a v rámci těchto „zateplovacích" úprav by nebylo opomenuto nutné větrání. Bohužel tomu tak v drtivé většině případů není. A dle přísloví "navrch huj, uvnitř fuj" je za pěknou novou zateplenou fasádou škol schována časovaná bomba v podobě neodvětraných tříd.

Opomenutí řešení způsobu větrání, jako nezbytné součásti správného řešení snížení energetické náročnosti, je chybou, nejen z pohledu předpokládaných úspor, ale zvláště z pohledu zdraví osob, tedy zejména našich dětí, které v zateplené budově většinu dne pobývají. Není třeba dále rozvádět, že například při deseti stupňových mrazech nikdo okna ve třídách opravdu neotvírá, protože s čistým mrazivým vzduchem by všechno teplo zmizelo, úspora tedy žádná, a žáci by navíc nastydli. Asi je tak každému jasné, že se tedy většinou nikde nevětrá. Ona se stejně pouze občasným otevřením pár oken nutná výměna ani zajistit nedá, a tak žáci, ale i učitelé, jsou už po první hodině unavení, nepozorní a podráždění a zbytečná zvýšená nemocnost je jen logickým doprovodným jevem.  Proto se větrat musí, respektive by se mělo. Alespoň tak hovoří platná hygienická norma, která udává nutnost výměny objemu vzduchu ve třídě minimálně 2x za hodinu. Pobyt v trvale nevětraném prostoru má v konečném důsledku totiž stejný efekt jako například výskyt azbestu. Ten se však řeší okamžitě.