Podle ředitele Agentury pro sociální začleňování je klíčovým opatřením v boji se sociálním vyloučením zákon o sociálním bydlení. Souhlasím s tímto tvrzením jen do jisté míry, neboť se domnívám, že se v drtivé většině stane model sociálního bydlení pouze náhražkou doplatku či přesněji řečeno příspěvku na sociální bydlení tak, jak je uvedeno v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Tzn. „Pro občany, kteří jsou v hmotné nouzi (cca 1% obyvatel) bez ohledu na to, jak se tam dostali, garantuje Listina v článku 30 odst. 2 - zajištění základních životních podmínek.“[1]

Reálně si umím představit funkčnost třístupňového modelu sociálního bydlení (bydlení za odměnu). Ale nejsem si jist, jestli tento krok je klíčem v boji proti sociálnímu vyloučení. 

Model třístupňového systému bydlení: První forma je tzv. krizové bydlení – tj. pouze dočasné řešení pro ty nejpotřebnější, kteří takřka nemají střechu nad hlavou – ti, by v něm měli strávit maximálně 6 měsíců a za tuto dobu by měli využívat sociální byt a snažit se odrazit ode dna. Druhou formou je tzv. sociální byt – kde opět platí podmínka dodržování určitých pravidel a využívání sociální práce, a poslední forma je dostupný byt, který již připomíná normální nájemní bydlené – jen s tím rozdílem, že nájemné v těchto bytech bude zvýhodněné oproti tržnímu nájemnému obvyklému v daném místě. Cílem je, aby si lidé mohli najít vlastní bydlení nebo bydlení za tržní nájemné. Senioři a lidé se zdravotním postižením budou moci v těchto dostupných bytech zůstat trvale.