Ještě jsem ani nebyla jmenována, a hnojometové tamtamy už se spustily. Vytahují se staré fotky, oprašují se staré lži, vytváří se nové lži. Okolo domu mého manžela někdo slídí a natáčí odpudivá videa o mně, nezaložená na pravdě. Vznikají koláže s cílem mne dehonestovat, odradit, pošpinit.

Smutný obrázek veřejné diskuze. Chápu a respektuji, že veřejnost lustruje své politiky a chce vědět, co jsou zač. Veřejný dohled nad tím, kdo bude zastávat vysoké exekutivní funkce, je správný. Ale prosím, my politici jsme taky jen lidi. Nespíme v kostýmu a lodičkách, máme své koníčky, vrtochy, rodiny a přátele. A já měla až dosud fakt obyčejný život.

Běhám, uklízím, tančím, plavu. Mám občas blbé dny, blbé nápady a blbé fotky. Udělala jsem milion pitomostí, snažila se je napravit, učila se, padala na hubu a zvedala se. Na nic jsem si nikdy nehrála. Takže fotek, kde se šklebím, jsem rozcuchaná nebo jsem jinak ujetá, najdete hodně. No a co?