Jasně, na každé zahradě roste plevel. V té politické jakbysmet a hnoje jen bys pohledal. Ale mnohem víc než nutnost používat vidle, mě děsí vymítači zla a vypravěči nové spravedlnosti. Přijdou, ukážou, na vše okolo: nic, nikdy dobře. A pak ukážou na sebe: my, všechno dobře, napořád. Spravedlnost prozře. Rovnost víc než rovná. Žádná chudoba. Žádné problémy. Vše co tamti nezvládli, my umíme. Něco jako nový recept na hubnutí. A funguje většinou úplně stejně: výsledek je ještě horší.
Jsem si zalistovala webem a nějak moc se mi věci slévají v čase:
„Hnutí zastupuje nespokojené občany a chce změnit zákony tak, aby byl omezen "politický marasmus", skončilo rozkrádání státu a zvýšila se průhlednost i efektivita veřejné správy. Hnutí by podle webu mělo být složeno z důvěryhodných a uznávaných osobností hospodářského a společenského života.“ (2011, Hospodářské noviny)
„Ale primárně nám skutečně jde o to, abychom šli za lidmi a zkusili řešit problémy, které tady řešeny nebyly. Třicet let tady vidím, jak politické strany jenom mluví o nějakém řešení, ale žádné nenabízí. Je to tak, že chceme nabídnout místa široké škále osobností. Znám jich desítky, které něco takého zvažují a doteď neměly koho volit, neměly důvod se do politiky osobně zapojit. (2020, Deník N)
NE, my neděláme politiku, my jsme jiní. My jsme pozitivní. My jsme PRO a ANO. Jenom v roce 2011 jsem nějak nepochybovala, že kokta je nebezpečný, v roce 2020 mě spíš mrzí, že na tuhle vlnu levného populismu naskakují lidé, kteří jsou fundovaní a v jádru asi i normální.
Nějak se nemohu zbavit svého přesvědčení, že lidi jsou jen lidi a zůstanou lidmi. Zkoušeli to už vymýtit inkvizotoři i komunisti. Vymítačů a slibotechen pro slabší nátury bylo spousta, často i velmi úspěšných, hodnotíme-li to z jejich pohledu. Jenže nakonec vždy, v každém straně a zřízení někteří jedinci selžou a ukážou se jako omylní. Jako lidi. Hoď kamenem, kdos…
Lidi chybují jako jednotlivci, demokracie, či politika chcete-li, chybuje jako celek. Šlápne vedle a pak zase naskočí a jede dál, poučená, otřesená z minulých přešlapů. Musíme opravdu znovu a znovu experimentovat s nadějí, že to bude jinak? Že přijdou noví neposkvrnění bojovníci a vše tu spasí? Nestačí jen pokorně vstoupit do již existujícího (mimochodem funkčního) systému, učit se jej poznávat a pokusit se jen narovnávat a zlepšovat? Žádný nový, lepší člověk ani zřízení nevznikne s novou stranou (kolikrát už to tu bylo?), jen do politiky vstoupí uskupení bez zkušeností a s ideály a než se pro-exmerientují k realitě, tedy k tomu, že to tak snadno nejde (jejda!), promarní se dalších X let.
Opravdu nemám nic proti nikomu a každý zájem o veřejný prostor vítám. Politicky bych si mohla i říci, že štěpení hlasů prospěje. Jenže komu. Národu těžko. Ale zase tu budou „noví bojovníci“ proti „starým pořádkům“. Kubera říkal dobrose*i. A zase z toho ti hlupci politici vyjdou jako hlupci, než se stanou politiky i ti, co vlastně politiky nejsou, aby pak přišli noví, co nejsou politiky. A tak furt dokola.
Jsem hrozná konzerva, já vím. Jenže se tímto hrozně zdržujeme, když práce je tolik. Té malé každodenní, otravné, bez hesel, letáků a odznáčků.
Eva Decroix
členka Výkonné rady ODS
členka OR ODS Jihlava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
