Rozhodnout předběžným opatřením, tedy bez slyšení druhého rodiče a dítěte (!) o odnětí dítěte z rodiny je opatrovnický zlý sen. Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy správné.
Ale toto rozhodnutí znovu ukazuje na některé nešvary opatrovnické justice.
1. Nedostatečné právní prostředky soudů k výkonu rozhodnutí. Pokud jeden z rodičů odmítá předávat dítě, soud může jen udělit pokutu nebo změnit úpravu péče. Pokuty jsou k ničemu a změna péče trvá. Dochází k dlouhému odloučení, někdy zavržení rodiče. Řešením může být možnost uložit náhradní styk, toto navrhuji v připravované novele rozvodů.
2. Chybějící právní nástroj pro stabilizaci poměrů v rodině v okamžiku běžícího řízení. Předběžné opatření je neadekvátní. Navrhuji prozatímní opatření, které soud vydá v krátké lhůtě a po slyšení obou rodičů.
3. Nařízení střídavé péče tam, kde je zjevně nemožná a rodiče jejím prostřednictvím ničí dítě. Přednostním hlediskem má být zájem dítěte ne rodičů.
4. Absence včasného zapojení odborné pomoci rodičům- psychologů, edukace, rodinné poradny.
A dovětek : Mnoho dětí by si zasloužilo lepší rodiče, ale to z taláru fakt nevyřešíme! A nepokoušejme se o to!
Něco ale změnit lze a reforma rozvodů je v běhu!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
