Rozhodnout předběžným opatřením, tedy bez slyšení druhého rodiče a dítěte (!) o odnětí dítěte z rodiny je opatrovnický zlý sen. Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy správné.

Ale toto rozhodnutí znovu ukazuje na některé nešvary opatrovnické justice.

1. Nedostatečné právní prostředky soudů k výkonu rozhodnutí. Pokud jeden z rodičů odmítá předávat dítě, soud může jen udělit pokutu nebo změnit úpravu péče. Pokuty jsou k ničemu a změna péče trvá. Dochází k dlouhému odloučení, někdy zavržení rodiče. Řešením může být možnost uložit náhradní styk, toto navrhuji v připravované novele rozvodů.