Už dva týdny mám pocit, že partyzán jsem a vedu zákopovou válku se státem z příkopu obyčejných lidí a podnikatelů…. a pocit je to úplně k ničemu! Na prohru jsem z advokacie zvyklá, ale tohle je potupa a nepřítel - stát je nelítostný soupeř. Drtí nás. Neříkám, že za situaci může, ale může za ten zbytek. Zmatek. Beznaděj. Výsměch. Plošně odložené daňové přiznání se ukáže podmíněně následnou žádosti o prominutí. Zákaz vycestování se převede v doporučení, aby lidi (kteří nemají co do h.. úst) nechali peníze cestovkám. Ošetřovné, které má platit od zítřka, je dosud jedna velká neznámá. Úvěry od státu jsou zadarmo, ale podepsané vlastní krví – blankosměnkou. Denně hledám, pátrám, zkoumám, překrucuji zákon, vymýšlím nevymyslitelné. Uklidňuji. Hulákám.