Očekávání letošního projevu o stavu Unie byla vysoká, možná i proto, že nový pracovní rok je do značné míry posledním rokem současné Evropské komise, ve kterém má šanci přijít s nějakou iniciativou. O to víc jsem od Evropské komise očekávala více reflexe. Předseda Juncker přišel s mnoha vizemi, ale v jeho projevu mi chyběly konkrétní strategické kroky.

Ostatně i reakce na sociálních sítích dokládají, že občanům z projevu  nejvíce utkvělo v paměti prohlášení, že si nezasloužíme méně kakaa v čokoládě, než mají ostatní země. Dvojí kvalita potravin v EU je zajisté důležité téma a jsem ráda, že se jím Komise začala vážně zbývat. Jen mne mrzí, že jako hlavní téma letošního SOTEU teď rezonuje čokoláda.

Předseda Komise opět neopomněl zdůraznit, že EU by měla být velká ve velkých věcech a zdrženlivá v malých tématech. Je velmi dobře, že Komise přijímá postupné kroky, které přispějí k řešení migrační krize. Jsem ráda, že se nyní zaměřujeme více na společnou ochranu vnějších hranic, posílení návratové politiky i naši angažovanost přímo v místech konfliktu. To je podle mne jediné funkční řešení. Nicméně mne mrzí, že solidarita v Evropě stále nepřestala být rovnítkem pro plnění kvót. A to i v době, kdy už se ví, že tento mechanismus není trvalým řešením.

V poslední době se také stále mluví o rozdělení Evropy na východ a západ a i díky současným politikám/legislativám se obávám, že je toto v současnosti nejzásadnější problém Unie, neboť se tento příkop prohlubuje stále více. Jsem proto ráda, že předseda Komise na něj ve svém projevu upozornil také. Pronesl, že sjednocená a spolupracující Evropa je mnohem víc, než Unie, kterou otřásají hluboké politické spory mezi jednotlivými členy. Evropa musí dýchat oběma plícemi, východní i západní, jinak se jí nebude dostávat dechu. S tím naprosto souhlasím a oceňuji Junckerovu snahu o sjednocování Evropy, nemohu se však zbavit dojmu, že je to právě Komise, která poslední roky ubírá kyslík té „plíci“ na východě.