Píšu to nerad, ale začínám v souvislosti se zmíněným článkem vidět několik paralel. Začnu zeširoka. Mladším ročníkům připomínám, že tenkrát ještě neexistoval internet ani mobilní telefony a v závorkách vysvětluji souvislosti.

Jsem pamětník. Vládu jedné strany jsem zažil. Za dob totality jsme čerpali informace převážně z tištěné Mladé Fronty a Rudého Práva. Dalším informačním kanálem bylo vysílání jednoho televizního kanálu ČT (ano, vím, později byl i druhý program). Ti zvědavější se občas něco zajímavého doslechli na vlnách rádia Svobodná Evropa. Nicméně kromě zarytých komunistů celý národ věděl, že se těm zprávám prostě nedá věřit. V oblíbeném periodiku Večerní Praha byla jedinou věrohodnou rubrikou Černá kronika, kde se popisovaly hrdinské činy požárníků (tak se tenkrát říkalo hasičům) zachraňujících koťátka a vyprošťujících důchodce ze zaseklých výtahů.

Ale z5 k meritu věci: VŠICHNI věděli, že ty zprávy jsou napůl přímo lživé a v lepším případě se jedná o polopravdy prezentované tak, aby ukazovaly KSČ a východní blok v čele se SSSR v maximálně pozitivním světle. Na vině čehokoliv byl vždy zlý imperialista, který ubohé pracující vykořisťoval, drze si přivlastňoval tzv. „nadhodnotu“ (to byl reálný ekonomický termín o kterém se přednášelo na školách). Tábor Míru (= země Varšavské smlouvy) byl vždy příkladem světové mírové spolupráce a naopak vrazi z Wall Streetu jsou největší darebáci, rozmisťují všude rakety a za všechno můžou.

Všeobecné vtloukání vládnoucí ideologie do hlav začínalo od školek a trvalo po celý život.

Ve školách se učila Občanská výchova
Bylo téměř povinné členství v Jiskřičkách (základní škola), pak v SSM (Socialistický svaz mládeže), ……
V armádě byli politruci (političtí komisaři), kteří měli za úkol dbát o politickou uvědomělost vojáků.
Na všech VŠ se učila jako povinný předmět Historie Marxismu-Leninismu a pro kluky byla povinná vojenská katedra
Pro přežití v práci se vyžadovalo členství v ROH atd. atd.