Nechci zpochybňovat současný zdravotnický systém v ČR – je jeden z nejlepších na světě. Ale to automaticky neznamená, že je úplně ideální. Pořád zde máme negativa ve smyslu, že stát platí příslušné vzdělání zdarma a následně pak vystudovaní lékaři a diplomované sestry utíkají za lepším výdělkem do zahraničí. Na druhou stranu se jim nikdo nesmí divit – prostě jdou za lepším. Stejně jako ukrajinské sestry působící v nemocnicích u nás. Pořád registrujeme zoufalé výzvy na sociálních sítích o účast ve sbírkách na nemocné, jimž současné zdravotní pojišťovny nejsou schopny zaplatit milionové léčby, na nichž závisí jejich přežití apod. Opravdu to vše chceme?

Nebyl by spíše ideální stav, kdy by zahraniční špičkoví lékaři stáli ve frontě na uvolněné místo v nemocnicích a ordinacích v ČR? A zaměstnání v tuzemských nemocnicích, otevření ordinace v ČR apod. by brali jako životní výhru? Pochopitelně, že ano. Otázkou je, jak toho docílit.

Je zcela jasné, že tohoto stavu bychom dosáhli pouze razantním přísunem peněz do zdravotnictví. Ale jak to udělat? Pojďme zkusit rozdělit zdravotní péči cvičně do tří kategorií a zkusme je označit následujícími zkratkami:

BC/ basic care je základní péče, na úrovni stávající. Neboli nikdo by na tom nebyl hůře než nyní.
PC/ premium care = zdravotní komfort. Představte si privilegované parkování u vchodu, v recepci se Vás ujme osobní asistentka, nikde nečekáte, v případě hospitalizace máte pokoj s wi-fi, balkonem a jídelníček jak v restauraci, mohu si vybrat mezi základní náhradou kyčelního kloubu či kvalitnější, to samé v zubní plombě, zkrácené čekací doby na operace atd.
EC/ exclusive care – vše předchozí a navíc i s nákladnou a v případě bezvýchodné situace i v ČR nehrazenou léčbu třeba v řádech desetimilionů. Nonstop dozor osobního lékaře apod. Vše se dá vymyslet.