Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo vlády, její členové, kolegyně a kolegové, já jsem si se zájmem prostudoval programové prohlášení vlády na začátek svého projevu, aniž bych chtěl pana předsedu vlády nad míru trápit, neb si myslím, že okolnosti samy o sobě už jsou dostatečně působivé, bych se zeptal, řekněme, ve formě řečnické otázky, zda je to tak, že programové prohlášení platí zcela formálně ve smyslu textu, který nám byl rozdán, anebo ve smyslu textu, který četl pan předseda vlády,neb já mám takový zvyk číst a poslouchat zároveň, a do textu, kterým nás vedl k zamýšlení pan předseda vlády, je několik drobných, a nikoli nevýznamných odlišností, které např. mi zapříčinily to, že jednu ze základních výtek, kterou jsem chtěl začít svůj projev, musím odložit, neb tvrzení, které se ocitá zhruba ve třetím odstavci první strany programového prohlášení, a sice, že vláda tzv. rozpočtové odpovědnosti předává rozpočtovou skladbu v situaci dramatického, ne-li nejrychlejšího, tak jak je tvrzeno, zadlužení v historii, prostě zjevně pravdou není.

A protože není uvedeno, zda tato úvaha či soud je vyslovován nominálně, proporčně, proporčně ve vztahu k výchozí základně, kdy vláda soustavu veřejných rozpočtů převzala, anebo proporčně ve vztahu k hrubému domácímu produktu, je tento údaj ve stavu tvrzení, které nelze ověřit, ale z těch ověřitelných tvrzení je zjevné, že žádná vláda historicky nedosáhla takového dluhu, jako vláda Bohuslava Sobotky, vláda sociální demokracie, zadlužující Českou republiku v řádech dvou set miliard korun v době 6% růstu ekonomiky tehdejších let. To je nepochybně období, které je zaznamenání hodné a pro takové srovnání výchozí.

Já tedy přes úvod, který jsem uvedl, nebudu ve svém projevu výhradně odmítavý. Pro mne zůstává základem pohledu na dokument, který mám posoudit, a nad ním se mám rozhodnout pro hlasování. Výchozí teze, která je základem mého hodnotového rejstříku a pohledu na svět. Nadále si myslím, že víra v sebe samého, odhodlání uspět se svými dovednostmi a se svými vizemi je stejně důležitá, jako svoboda každého z nás, svoboda zvolit si svou cestu, a zdůrazňuji, že za sestru svobody vidím také odpovědnost, a tu marně hledám u vlády, sedící za mnou. Odpovědnost za všechny volby a všechny své činy.

S odstupem několika let totiž přichází vláda, žádající nás o důvěru, která tvrdí, že zná definici veřejného zájmu, definici tužeb a přání občanů naší země. Dovolím si opřít toto tvrzení a tento závěr citací z programového prohlášení. Cituji: Jsme rozhodnuti nastavit elementární mechanismy, které přispějí k tomu, aby byl za všech okolností respektován veřejný zájem občanů ČR.

Já nehodlám glosovat ani vtipkovat o těchto slovech, ani jiných z programového prohlášení. Já uvedená slova považuji za alarmující. V každé době, i té nejklidnější, se totiž najde skupina lidí, ochotných uvěřit tomu, že vláda, chrlící nové zákony a nové regulace, tak činí ve jménu našeho blaha, ve jménu našeho lehčího života, ve jménu tzv. veřejného zájmu.