Ponechme stranou provokující aroganci a egoismus některých bohatých a nenávistnou závist některých chudých. Profesionální sport prostě má atributy podnikání a masové zábavy. Tomu poněkud neodpovídá adorace a ikonizace sportovních špiček jako nadlidí, spojená s různými projevy pseudovlastenectví, ale i dost planého moralizování.

Top sport je tvrdý byznys a peníze v něm jsou tvrdě vydřené. Proč tyto sportovce hrubě napadat, když nedělají nic nelegálního ? Lze meditovat, zda si takové summy sportovci vůbec zaslouží, ale Petra Kvitová ty peníze přeci nezcizila. Ví se snad o porušení zákona jako v kauze Borise Beckera ? Proč tedy nelibost kritiků vyvolalo i to, že se v rámci platných pravidel tenistky zastal prezident Zeman i Andrej Babiš který šéfuje úřadu, který obvykle bojuje proti neochotě platit daně.

Vrcholem bylo vyhrožoval hříšnici dokonce trestem vyobcování ze společnosti (zbavení občanství). Vyhánět daňové poplatníky do ciziny je fakt šlápnutí mimo (ostatně ústava neumožňuje takto zbavit člověka občanství). Poplatník odejde, daní nepřibude Může tak učinit každý - a samozřejmě že ti "úspěšní" mají k tomuto světoobčanství blíže. Stejně tak nelze v globalizujícím svět zakázat lidem vybrat si pro sebe a svou firmu jinou zemi, než v které jste se narodili. Představa, že změnou bydliště měníme i vlast a snaha bydlet jinde je vlastizrada, je opravdu mimo čas a prostor.