V reformním období z konce 80. let se nabízely i jiné, než kariérní motivy pro vstup do strany. Perestrojka dávala naději překročit normalizační konformismus a bez ideologických tabu svobodně začít hledat odpověď na to, jak se vypořádat s projevy degenerace socialistického ideálu v tehdejším sovětském bloku. A také jak ze zatuchlé státostrany uzavřené krunýřem ideologických stereotypů a šířící místo myšlenek jen nezáživná agitační klišé učinit reálnou a veřejností podporovanou politickou sílu na levici.

Vzpomínka na rok 1989

Rok 1989 nakonec zaskočil nejen tehdejší KSČ ale i celou levici nepřipravenou. S pádem monopolu na pravdu se obnažila nezralost jejích odpovědí na změny, které koncem minulého století přicházely. Tehdy stigmatizovaná levice propásla šanci a hegemonem se stala pravice.

Zatímco se mezi teoretiky reforem skloňovala glasnosť a svobodný dialog, tak na ulicích v lednu 1989 v rámci tzv. Palachova týdne zasáhla tvrdá represe. Ani na uzavřených fórech dialog zrovna nekvetl Když emisar z ÚV KSČ u nás sondoval prognózu samotné strany (Projekt „KSČ 2000“), tak po vyslovení myšlenky zrušit vedoucí úlohu KSČ a zbavit stranu administrativně hospodářských funkcí, zájem ochladl.

Konzervativci zatlačili reformátory a pragmatici se zřejmě opatrně stáhli. Když v únoru 1989 vznikl Dopis vědeckých pracovníků premiéru Adamcovi vyjadřující zklamání z nefungujícího dialogu, dostalo se signatářům jen cejchu vnitřního nepřítele A když jsem jako řadový člen chtěl na schůzi stranické organizace diskutovat o tomto dopisu, dočkal jsme se jen vyšetřování Státní bezpečností. Ale změny už se daly do pohybu...

Když tři týdny před 17. listopadem 1989 v sobotu 28. října rozehnala policie pokojnou manifestaci jako nějakou akci rozvracečů a já shodou okolností skončil na 48 hodin v cele předběžného zadržení na Pankráci,. ani to už na pracovišti nevyvolalo nějaký rozruch.